V Tuřanech si lidé připomněli biskupa skryté církve Davídka
Na třicet účastníků se včera setkalo na tuřanském hřbitově v Brně u hrobu biskupa skryté církve Felixe Maria Davídka. Při tak zvané panychidě, tedy vzpomínce za mrtvé, si připomněli výročí úmrtí této osobnosti. Svými vzpomínkami setkání obohatili i jeho žáci, například řeckokatolický kněz Vojtěch Mičan nebo jedna z představitelek podzemní církve Ludmila Javorová.
„Bylo to velice krásné setkání. 
Jmenovalo se to panychida za Felixe Davídka. Překvapilo mě, kolik lidí se tady sešlo a jak krásná slova tu zazněla. Je to znamením toho, jak byl Felix vpředu; podnítilo to hodně lidí. Je to postava, kterou je v dnešní době potřeba se nechat inspirovat, stále odkrývat a prezentovat jiným lidem,“ popsal svůj zážitek ze setkání salesián otec Ladislav Heryán, který nad hrobem promluvil, zazpíval a také se pomodlil.
Felix Maria Davídek se narodil v roce 1921 v Brně-Chrlicích. V průběhu života vystudoval kněžský seminář a jeho snem bylo stát se misionářem. Kvůli tomu studoval i medicínu a jazyky. Vzdělával se rovněž ve filozofii a psychologii: na filozofické fakultě v Olomouci získal doktorát z filozofie. Během války se poprvé začal vážně zamýšlet nad ideou zřídit na Moravě katolickou univerzitu. V Horním Štěpánově, kde působil jako kaplan, se pokoušel realizovat myšlenku katolické univerzity, kterou po komunistickém puči opravdu provozoval. Za to ho zadržela StB. Při zatčení se mu však podařilo uprchnout. Půl roku se skrýval v ilegalitě a nakonec se rozhodl utéct do exilu. Při překračování hranic ale ho chytili pohraničníci a posléze byl komunisty odsouzen k těžkému žaláři. „On byl prodchnutý láskou k Bohu. Mě ovlivnil v tom, že mně ještě více nadchl v mém studiu. Naprosto mimořádně přednášel, ta hloubka jeho poznání, která sahala do všech odvětví… On nikdy neřekl jednu věc, vždycky je spojil a to bylo nesmírně zajímavé. Davídek měl ještě jednu výraznou vlastnost – jakousi slitovnost s hříšníkem. Ta mně přišla taková, že jsem se s ní nikdy nepotkala,“ přispěla svou osobní vzpomínkou na Davídkovo charisma Marie Javorová.
Ve vězení se Davídek věnoval odsouzeným, vykonával kněžské povolání a rozpracovával ideu tajného vzdělávání kněží a života církve u nás. Po svém propuštění v roce 1964 tuto ideu naplnil a v podstatě stál u zrodu podzemní církve. Generální vikářkou celé organizace ustanovil Ludmilu Javorovou. Ve svém působení, pod neustálým tlakem ze strany komunistů, vysvětil asi sto šedesát kněží.
Davídek během svého působení studoval teologii, filozofii, psychologii, medicínu, uměl plynně německy, anglicky, španělsky, polsky, četl podle mnoha svědectví téměř všemi evropskými jazyky a ovládal i jiné. Rozuměl kybernetice, biologii, hudbě, historii, ekonomii, právu a celé řadě dalších oborů – vše na úrovni vysokoškolského vzdělání. V neposlední řadě také psal poezii a vydal několik básnických sbírek. Po několika zraněních, způsobených nešťastnou náhodou, a také na následky kriminálu zemřel roku 1988 v ústraní v nemocnici.
