V ostravské katedrále zazní Evangelium podle houslí

Mezi skoro dvěma stovkami účinkujících je například Jiří Pavlica s Hradišťanem. Pavel Helebrand Proglasu popsal, jaké vlivy ho inspirovaly a proč zvolil takové ztvárnění novozákonních příběhů: "K evropské kulturní tradici vždycky patřilo slavit hudbou, písněmi, nějakým společným obřadem v chrámu svátky Velikonoc. Mně proto přirozeně vytanulo na mysli, že by bylo krásné, kdyby se lidé sešli a formou moravských balad - což je taková dialogická forma, které se účastní i obecenstvo - si vyprávěli příběhy evangelia," uvedl Helebrand, který podle vlastních slov oproti klasickým pašijovým hrám kladl důraz na hudební projev. Připomněl také, že oproti dřívějším dobám značně ve společnosti ubylo porozumění křesťanských Velikonoc a znalost biblických reálií. "Každá píseň a skladba je jednotlivou epizodou a s dramaturgyní Terezou Pogodovou jsme asi rok pracovali na tom, aby každá balada byla srozumitelná jako příběh, i kdyby - teď to přeženu - někdo neznal vůbec žádnou reálii, tedy například nevěděl, kdo byl Ježíš, což v naší společnosti někdy není nic řídkého," poznamenal Pavel Helebrand.

O veřejné produkci Evangelia podle houslí začal podle vlastních slov uvažovat poté, co jednotlivé písně získávaly oblibu u posluchačů, kteří se připojovali ke zpěvu. Dnešnímu uvedení v ostravské katedrále předcházelo stavění kulis a pódia a nastěhování techniky. Místo, kde se věřící scházejí k bohoslužbám, je podle Helebranda nejvhodnějším prostředím pro uvedení Evangelia podle houslí: "Chrám je místo, které duchovně sdílíme s našimi předky, kteří ho postavili, ale také chrám jako ideu, chrám k dialogu s Bohem nebo chrám k dialogu mezi sebou před Bohem, k dialogu o Bohu ... To dílo od začátku bylo směřováno do chrámu. Byly doby, kdy v chrámu lidé zpívali, kdy i mše byly daleko víc zpívané a lid obecný, jak čteme ještě ve starých partiturách, se zpěvu účastnil."