Únorový komentář Pavla Jajtnera – jednota a svoboda
Rovnováhou mezi individuální svobodou a společenským zájmem se zabývá únorová úvaha našeho stálého spolupracovníka Pavla Jajtnera, bývalého českého velvyslance u Svatého stolce. Téma otevírá například proto, že provází řadu veřejně diskutovaných otázek. Komentář uslyšíte v sobotu 19. února 2011 v 7.30 a 18.05, v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
O jednotě
Komentář týdne, únor 2011
Nedávno jsem se účastnil natáčení jednoho dílu diskusního pořadu z cyklu „Žijeme s vírou“ pro Českou televizi na téma jednoty. Téma nadčasové a důležité. Ve vymezeném čase se sotva kdy podaří říci vše, co by řečeno býti mělo. Soudím proto, že bude účelné shrnout to nejpodstatnější a to, co řečeno nebylo.
Jednota je důležitým projevem dokonalosti. Touha po jednotě a dokonalosti je člověku vrozena. Stačí si všímat malých dětí, jak si chtějí osvojit vše to, co vidí u nás dospělých. Chtějí se podobat, čili sjednotit se: ve vzhledu, v dovednostech a sami si všechno – nejlépe na sobě – musí vyzkoušet. Chtějí být stejné. Touha odlišit se přichází později a je typickým projevem dospívání, kdy začínáme objevovat individuální svobodu. Ale po této revoltě, jak ukazuje zkušenost, přichází čas, kdy jednotu začínáme objevovat znovu.
Když za starých časů byla v každém městě jiná míra a platily tam jiné peníze nebo když každý kovář v každé vesnici měl jiné závity, byl život o něco složitější než dnes, kdy máme metrickou soustavu. Individuální svoboda kovářů byla jistě hodnotou, ale jednotné normy ve strojnictví jsou hodnotou vyšší. Protože skýtají svobodu všem kutilům, kteří nemusí chodit pouze za svým kovářem do jedné určité vesnice, ale své šroubečky si koupí v každém železářství.
Objevy ve fyzice ukazují stále vyšší míru jednoty základních fyzikálních zákonů. Kdo kdy tušil, že elektřina v běžné zásuvce, která ohřívá vodu v čajové konvici, a světlo mají stejnou podstatu? Živý i neživý svět, neskutečně pestrý a mnohotvárný, je založen na nepatrném počtu elementárních částic atomů prvků. Jednota fyzikálního světa se ukazuje ještě zřetelněji, uvážíme-li, že necelá stovka prvků fyzikálního světa vznikla ve výhni velkého třesku na počátku jeho dějin. Filosofie jde ještě o krůček dál než fyzika. Je legitimní a logické předpokládat, že dříve než svět musel být projekt světa. Myšlenka. Logos. Vůle zjeveného Tvůrce.
Jednota není uniformita. Je působivá i v různosti. Pomysleme třeba na orchestr. Takové množství nástrojů, tónů a melodií se v mistrovské skladbě dokáže sjednotit v dokonalé harmonii. Harmonický akord je dokonalejší než unisono jediného tónu. Tak i jednota v různosti je dokonalejší, působivější a bohatší jednotou než chudičká jednota uniformity.
Tam, kde se lidé dokáží sjednotit na minimu všeobecně a dobrovolně uznávaných pravidel, je méně konfliktů. V Evropě už snad skončily časy, kdy bylo možné pěstovat rasovou nebo národnostní nenávist. Přes odlišnosti jazyků a barvy pleti máme to zásadní, to, co je základem našeho lidství, společné. Tato jednota nás spojuje v odpovědnosti za pokoj a dobro ve společnosti.
V životě společnosti je třeba hledat míru rovnováhy mezi jednotou a individuální svobodou. Jednotu lze snadno vnutit. Tak to dělají diktátoři. Ale cennější je sjednotit se dobrovolně. V zastupitelské demokracii volíme zákonodárce, kteří mají za úkol dát společnosti dobré zákony. Aby však tyto zákony mohly být schváleny, je třeba dojít ke shodě, sjednotit se. Tato jednota bývá dosažena alespoň většinově a cenou za ni je větší či menší ústupek vlastnímu stanovisku, menší či větší oběť individuální svobody.
Opakem jednoty je atomizace a individualizace. Kde jsou ty časy, kdy naši mladí muži odcházeli dobrovolně k britskému letectvu, aby nasazovali životy za svou vlast a naši svobodu. Pro koho dnes je hodnotou svoboda národa nebo láska k vlasti? Domněnka, že si stačíme sami a že pro své štěstí nikoho nepotřebujeme, se stala největším sebeklamem současnosti. Falešná ideologie individuální svobody nicméně neobstojí v sebemenší zkoušce. Není třeba myslet hned na válečné konflikty nebo na zemětřesení. Stačí obyčejná horečka, abychom na své kůži pocítili dobrodiní jednoty našeho sdíleného lidství, která nám v současné společnosti zajistí, že přijde lékař, stanoví diagnózu a lékárník vydá lék, který někdo vynalezl a někdo vyrobil. V absolutizované individuální svobodě bychom při zápalu plic nanejvýš svobodně dodýchali.
Projevem vyspělosti a zralosti našeho lidství je hledání dokonalosti. a jejího původce. Nalézání a zachovávání křehké rovnováhy mezi jednotou a individuální svobodou. Nelze dopustit, aby došlo k vytlačení jedné z těchto nepominutelných lidských hodnot tou druhou. Protože ztráta rovnováhy znamená pád...
Na Losím gruntě, 12. února 2011, D.G.
Pavel Jajtner
