Učil mě Anastáz Opasek, říká zvolený břevnovský arciopat Siostrzonek
18 let po smrti Anastáze Opaska má břevnovský benediktinský klášter opět arciopata. Kapitula zvolila dosavadního převora-administrátora opatství Prokopa Siostrzonka. Historie nejstaršího mužského kláštera u nás sahá do doby pražského biskupského působení svatého Vojtěcha na konci 10. století. 60letý otec Siostrzonek se stane 61. opatem, benedikci přijme 14. ledna od kardinála Dominika Duky v břevnovské bazilice svaté Markéty.
Seznam břevnovských opatů sahá do velmi hluboké minulosti. Co pro vás osobně znamená postavit se do této dlouhé řady?
Je to samozřejmě veliký závazek a veliká čest. Když pročítám více než tisícileté dějiny Břevnova, vyskytly se tam skutečně velké postavy opatů, kteří tady zanechali velmi hlubokou stopu, nejen tím, co zde vybudovali, ale i duchovně. Já jsem rád, že jsem zde mohl devět let žít vedle svého předchůdce, mohu-li to tak říci, Anastáze Opaska. To byla veliká postava a on mě učil jednomu, co se stále musíme učit my všichni, hledat to, co lidi spojuje, ne to, co je dělí.
Břevnovské společenství už vedete jako administrátor, v čem bude pro vás služba nová, když budete mít titul arciopata?
Možná z toho vnějšího hlediska se moc nezmění, ale přináší to větší vnitřní odpovědnost. S tím souvisí nutnost nabrat i větší duchovní síly, abych dostál všem úkolům, které vyplývají z toho, že člověk navazuje na dlouhou řadu svých předchůdců a toho, co vybudovali. Stojíme na novém počátku, protože obnovujeme samostatné hospodaření kláštera a chceme vše vrátit do stavu před nástupem obou totalit, nacistické i komunistické, které postihly Břevnov a s ním spojený Broumov. Znovu chceme propojit tato dvě opatství, která jsou zatím propojena tím, že břevnovský představený byl představeným i v Broumově. Už by to mělo být definitivně potvrzeno. Je to celá škála povinností spojených s návratem k tomu, co zde bylo, vše prohloubit a navázat na to, co bylo dobré, poučit se z toho, co zatím nevychází.
Jak byste charakterizoval současný stav vašeho společenství, jak se daří břevnovským benediktinům?
Jako myslím každé společenství či kněžský seminář v Čechách a na Moravě neoplýváme velkým počtem povolání, ale myslím, že jsme ve stadiu, abychom upevnili to společenství, které tu je. Myslím, že se sžilo a naučili jsme se společně si rozdělit úkoly, takže všechno neleží jen na představeném, ale daleko víc spolubratři cítí zodpovědnost za to, aby se na mnoha úsecích života kláštera dařilo mnohé vylepšovat.