Třetí lednová glosa kardinála Dominika Duky

Komentář na sobotu 17.1. 2015
 
Vážení posluchači Radia Proglas!
 
            Posledních několik dní jsem prožil v ústraní v klášteře Nový Dvůr, kde míváme jakési uzavřené zasedání s redakční radou časopisu Salve. Myslím, že je dobré čas od času – mimo duchovní cvičení, tedy exercicie – přestat brát telefony a nezabývat se vnějšími událostmi, ale mít čas na přemýšlení, meditaci, modlitbu. Jistě tedy pochopíte, že se nebudu dnes vyjadřovat k aktuálním událostem, ale nechám si časový odstup. Chci se k nim vrátit, ale přece jen s větším nadhledem, bez bezprostředních a často trochu ukvapených reakcí. Teroristický čin jsem odsoudil a lituji ztrát lidských životů, přesto se ale chci zamyslet nad celou záležitostí v mnohem širších souvislostech. Mám totiž za to, že se v uvedeném případě prolíná rovina terorismu s rovinou nevyjasněné migrační politiky a jistě i s otázkou svobody slova či úcty k víře jiných a možná i řady jiných aspektů.

            Tak tedy zpět do trapistického kláštera Nový Dvůr, který mnozí znáte. Připomenu jen, že nová architektura obdivuhodně souzní s původní barokní stavbou, z níž zbyly jen trosky. Kdykoliv do tohoto kláštera jedu, uvědomím si sílu tradice i novou inspiraci, která tradici nepošlapává, nezavrhuje, ale staví na jejích základech svébytné moderní dílo. Tentokrát jsem se zastavil cestou i v premonstrátském klášteře Teplá, kde jsem viděl také pokrok v opravách a úpravách dříve zničeného areálu. V blízké vesnici Úterý jsem vídal padesát let starou ruinu kostela. Dnes je tu vše obnoveno. Skvost z diezenhoferovské dílny zve k návštěvě i k zastavení. Vesnice se často pojmenovávaly podle dne v týdnu, kdy se v nich konal trh, proto byla kdysi nazvána Úterý.

            Na klášteře Nový Dvůr vidíme nejlépe, kam se dostala část našeho venkova. Po mnoha staletích vlastně potřebovala znovu kolonizovat. A opět má co nabídnout. Dříve kláštery, zvláště ty benediktinské, budované mimo města, bývaly sídly vzdělanosti, ale i nových zemědělských a výrobních postupů. Nejen klášter samotný, ale jeho široké okolí bylo kultivováno. Krajina byla nenásilně přetvářena nádhernými alejemi směřujícími k poutnímu chrámu, vznikaly rybníky, odvodňovaly se močály. I dnes vidíme právě v okolí Nového Dvora nový most či citlivě zkrocený tok potoka. Krajina se vrací do své původní krásy, architektura je do ní vsazena jako drahokam do nějakého náramku.

            Jsem rád, že se ukazuje, jak církev dovede nejen dobře hospodařit, ale že máme co nabídnout návštěvníkům i budoucím generacím. Obdivujeme-li na zahraniční dovolené nádhernou toskánskou krajinu, či bavorský venkov, měli bychom mít na mysli, že i u nás je něco takového možné. Namísto zápasů a vracení peněz z evropských fondů bychom měli dbát na to, aby některé projekty, které jsou životaschopné, byly podporovány a dokončeny. Budou tak důkazem, že máme kam pozvat návštěvy ze zahraničí, i domácí ke krásné rekreaci. A také budeme někam patřit, jako rodný kraj patří do našeho srdce.
Pro Radio Proglas Dominik Duka.