Tomáš Holub: „Těším se z toho, že v této chvíli je Míla už v Boží náruči a že je mu tam dobře.“

Jaká byla vaše první reakce na zprávu o úmrtí kardinála Miloslava Vlka?

To první, co mi blesklo hlavou, bylo poděkovat Hospodinu. Miloslav Vlk byl Boží služebník, který dokázal ve velmi složitých chvílích být svědkem toho, že víra je něco, co patří k životu jako věc posilující, inspirující a zároveň, tak jak zrál s věkem, také něžná k jednotlivému osudu člověka. Také si moc vážím toho, co Miloslav Vlk udělal pro vojenské kaplany. Pochopil, jaké jsou potřeby duchovní služby u nás. Jsou totiž trochu jiné než jinde. Jeho víra byla nejenom jednoznačná, ale také velmi praktická. Já Hospodinu děkuji, že jsme tohoto muže dostali jako dar proto, aby naše církev po osmdesátém devátém dokázala znovu najít své místo ve společnosti. Těším se z toho, že v této chvíli je Míla už v Boží náruči a že je mu tam dobře.

Vzpomínáte si na vaše poslední osobní setkání? Při jaké příležitosti to bylo?

Poslední osobní setkání bylo, když jsem se s ním a s ostatními biskupy setkal během zasedání biskupské konference v lednu. Vzájemně jsme se pozdravili, on mě vzal za ruku a říkal, že na mě myslí a drží mi palce.

Jaký vnímáte odkaz kardinála Miloslava Vlka pro českou církev. Jaké je hlavní poselství celého jeho života?

Já věřím, že to je víra, která hledá nové formy života ve společnosti, že to není navracení se zpět. Jeho odvaha dělat věci nově byla obdivuhodná. Jeho přesvědčení, že církev je součástí společnosti, ve které má své jednoznačné místo. Myslím, že tyto dvě věci charakterizovaly jeho službu a jsou něčím, co není jenom mementem, ale také obrovským povzbuzením do budoucnosti.