Synodní proces v Evropě má různou intenzitu i obsah, ukazuje pražské shromáždění

"Každá země je specifická a jsou země, které se s něčím podobným setkaly opravdu poprvé. Jsou země, které mají bohatou historii nejen diecézních synod, ale i národních synod, takže to vše se samozřejmě odrazilo i v samotném průběhu současné synody v jednotlivých zemích. Samozřejmě, že existuje určitý handicap zemí bývalého komunistického bloku, tím samozřejmě nechci říct, že ty země, které nemají tak bohatou zkušenost od Druhého vatikánského koncilu jako řekněme na Západě, že by byly nějak pozadu, ale ta výchozí pozice je jiná," předeslal Proglasu generální sekretář Rady evropských biskupských konferencí, Slovák P. Martin Michalíček, a vysvětlil i důvod, proč se kontinentální shromáždění koná právě v Praze. Poslechněte si v rozhovoru, který vedla Lucie Švestková:

Mezi země, kde synodní proces příliš nezarezonoval, patří Bulharsko, kde přes 20 let působí český salesián Martin Jílek. Tuto zemi také zastupuje na probíhajícím shromáždění v Praze. "V Bulharsku synod nebyl moc přijatý, vnímaný jako něco důležitého, co by dnešní církev potřebovala. Dokonce jeden z biskupů jej vůbec neakceptoval. Na druhou stranu různá společenství se do toho zapojila velmi poctivě – fokolaríni, terciáři dominikánů apod. V Kazanlaku se lidé rozhodli zajít za bývalými farníky, kteří z nějakého důvodu přestali být členy komunity, což přineslo nejen zpětnou vazbu ale i určité oživení," popisuje P. Jílek situaci v Bulharsku, kde se k římskokatolíkům hlásí 1 % obyvatel, což podle posledního sčítání lidu přestavuje asi 40 000 osob. Jedná se převážně o Bulhary, nikoliv přistěhovalce, jak si můžete poslechnout v dalším rozhovoru:

Naopak v sousedním Slovensku se do synodního procesu zapojily tisíce lidí. I když je to malá země, podle Márie Spišiakové, která vyučuje filozofii na Teologické fakultě Trnavské univerzity a pracovala na tvorbě a překladu syntézy za Slovensko, se objevovaly odlišnosti v přístupu k synodě třeba co do vnímání kněžské autority. "Byly tam rozdíly v aktivitě věřících, ale zase spousta věcí byla společná jako například touha po větší blízkosti s knězem a s biskupem. Lidé se chtějí s nimi setkávat. Zaznívala i potřeba lépe rozumět mši svaté, respektive homiliím a pastýřským listům," sdělila Proglasu Spišiaková. Další slovenská delegátka, koordinátorka pro lidská práva z Konference biskupů Slovenska Renáta Ocilková, má zkušenost ze všech úrovní procesu – farní, diecézní, národní a nyní kontinentální. Jako společný a pojící prvek vnímá silnou touhu po společenství: 

Zástupci Malty popsali situaci země s bohatými křesťanskými kořeny, která prochází sekularizací a kulturní proměnou. Mluvili o misii, evangelizaci a formaci v duchovním životě. Sekularizace byla tématem i pro biskupskou konferenci skandinávských zemí. Její zástupci zároveň zmiňovali přístup k liturgickému prožívání a slavení bohoslužeb i přístup k mladým. Ten spolu s otázkou postavení žen v církvi akcentovalo mnoho dalších vystoupení. 

Delegátka Hana Pohořalá při prezentaci synodního procesu v Česku zmínila jeho ovlivnění zklamáním z dopadů Plenárního sněmu katolické církve z let 1997–⁠2005 i určitý strach z přílišných změn, nebo naopak žádných. Na kontinentální výstup pak v plénu reagoval další člen českého národního týmu P. Josef Mikulášek. Podle toho je potřeba, aby církev kladla důraz na vnímání potřeb marginalizovaných skupin, např. rozvedených a znovu sezdaných nebo lidí z LGBT komunity, a aby spolu s nimi uvažovala a diskutovala o jejich místě v životě církve. Poslechněte si, jak vše shrnul pro Proglas: