Studenti Caritas upozorňují na problematiku hladu ve světě
U příležitosti dnešního Mezinárodního dne výživy se dnes v tuzemsku koná osvětová kampaň Naše posvícení. Jejím cílem je upozornit na problematiku hladu v rozvojových částech světa a podpořit spotřebu lokálních potravin. Pod záštitou humanitární organizace Člověk v tísni se do programu zapojilo více než 150 základních a středních škol – například Vyšší odborná škola sociální Caritas v Olomouci připravila na večer projekci rozvojových filmů a besedu s prodejci fair tradových potravin. Po celý dnešek navíc pedagogové i studenti nosí na viditelném místě připevněnou lžičku jako symbol připomínající dostatek stravy v Evropě. K tématu nabízíme krátký rozhovor s pořadatelkou Magdalénou Vaculčiakovou.
Proč se Vyšší odborná škola sociální Caritas rozhodla ke kampani připojit?
To rozhodování bylo vedeno myšlenkou, že studium u nás má mezinárodní přesah a že dění v Česku může mít vliv na to, co se děje v ostatních zemích světa. Touto akcí chceme jednoduše naznačit okolí, že nám situace není lhostejná.
Pokud to chápu dobře, byla to kolektivní idea… Nebo za tím stojí někdo konkrétnější?
My máme ve škole fair tradovou skupinu, což je v této chvíli asi dvacet dobrovolníků, kteří se podílejí na různých osvětových aktivitách souvisejících s fairovým obchodem a globálními aktivitami. Ten nápad zapojit se do kampaně Naše posvícení souvisí tendencí propagovat fair trade a k tomu se pak přidali další aktivity. Abych to shrnula – nápad vzešel od studentů a akci organizujeme jako skupina dobrovolníků.
Proč si vlastně myslíte, že je důležité upozorňovat na problematiku hladu ve světě?
Pokud jde o mě, jsem přesvědčená, že svým chováním ovlivňujeme dění v ostatních částech světa. Sama cestuji, tak jsem to viděla na vlastní oči. Lidi by měli přemýšlet o tom, co spotřebovávají a jakým způsobem. Potom třeba také, jak nakládají s odpadky. Těch témat je celá řada, to není jen otázka hladu.
Já předpokládám, že jste měla příležitost projít se po škole – mohla byste popsat, jak vypadá situace mezi studenty a pedagogy?
Potkala jsem studentky, které nosí lžičky ve vlasech nebo v kapsách na taškách a dokonce jsem se ráno setkala s ředitelem školy, který mi říkal, že měl doma připravenou speciální lžičku, ale zapomněl na ni, tak si vytáhl erární. A jedna kolegyně se už obávala, že když to tak budou dělat všichni, nebude si mít čím zamíchat kávu – což by pro nás bylo samozřejmě pozitivní. Uvidíme, jestli to tak dopadne.
