Storytelling lidí s postižením

Formou vyprávění budou dnes čtyři hosté v pražské kavárně Maňána hovořit o svých zkušenostech s postižením či asistenci s handicapovanými. Od sedmi hodin zde totiž začíná vypravěčské divadlo v rámci projektu Příběhy přes bariéry, které organizuje spolek Storytelling. Inscenace, která vznikla díky podpoře Ministerstva kultury, je určena pro širokou veřejnost.  

Barbora Schneiderová, ředitelka spolku Storytelling, říká, že hosté hovoří především o svém životě. Dva z nich jsou totiž na vozíku: „Budou vyprávět své zkušenosti a vzpomínky. Jak říká jeden z hostů Vašek, který se na vozík dostal kvůli úrazu, budou vyprávět o tom, že život na vozíku není ani lepší ani horší, ale je prostě jiný.“ Opačnou stranu pohledu – tedy pohled člověka, který s handicapovanými pracuje, představí formou vyprávění Jiří Hovorka: „Pracuji s postiženými asi deset let, od svých patnácti. Pořád mě to baví.“ Asistence handicapovaným je podle něj rozmanité zaměstnání, asistent se při práci s vozíčkářem někdy dostane i do velmi choulostivých situací, což Jirka popisuje vždy s úsměvem: „V pondělí jsem například šlápnul omylem do exkrementu jednoho vozíčkáře. Takovou historku si člověk zapamatuje!“

Večery projektu Příběhy přes bariéry, které probíhají v různých městech republiky, naladí posluchače do vypravěčské atmosféry. Storytelling je podle ředitelky stejnojmenného spolku Barbory Schneiderové metoda, jak vyprávět příběh: „Může pomoct k tomu, jak navrátit vypravěčskou tradici zpátky a objeví vypravěče úplně v každém.“ Metoda je ale užitečná i v každodenním životě člověka: „Storytelling funguje i jako pedagogický prostředek ve školách. Díky příběhu se člověk lépe učí a lépe si pamatuje, nepamatujeme si pouze fakta, ale také dojmy a pocity, příběh nás prostě vtáhne dovnitř a nás potom historka či učební látka více zajímá.“