Spolupráce s Madeleine Albrightovou byla vzorná, říká překladatel Vrba

Jak se vám s Madeleine Albrightovou při překládání knihy spolupracovalo?

Skvěle. Zpočátku jsme udržovali pouze písemný kontakt, v červenci jsme se ale setkali osobně a já měl příležitost konzultovat celou řadu otázek. Ptal jsem se hlavně na zázemí soukromých věcí a Madeleine Albrightová byla velmi ochotná a ráda mi pomáhala. Pokud tedy mohu říct, spolupráce to byla vzorná. Pro překladatele je to splněný sen, mít možnost s autorem věci probírat.

Jak dlouho vám překlad knihy trval?

Tak práce to byla docela dramatická, protože v Americe kniha vyšla až v květnu, čili zbýval červen, červenec, srpen. To znamenalo dvojité směny každý den. Žádné soboty, žádné neděle. Ale byla to radost.

Co konkrétně se Vám na práci nejvíc líbilo?

Mimořádný vtip autorky a její nadhled. Madeleine Albrightová používá podivuhodnou kombinaci britského a českého černého humoru a třeba způsob, jakým popisuje Angličany nebo jakým charakterizuje některé politické činitele v její kariéře, je fascinující. To pro mě byly krásné okamžiky.

Překvapilo Vás něco naopak nepříjemně?

To nemohu říct. Když čtete memoár, tak to berete zkrátka tak, jak to je. Takový byl život. Tam si člověk nemůže vybírat, co je lepší a co je horší. Kniha je jednoduše konstruována tak, aby pokryla požadované období a současně upozornila na širší souvislosti. Vlastně je to taková zajímavá kombinace vzpomínek na dětství s komentáři bývalé americké ministryně zahraničí o zahraniční politice Velké Británie, Spojených států a Československa během druhé světové války.

Co všechno jste měnili v českém vydání oproti původní verzi?

Při pracovních schůzkách jsme se nakonec dohodli, že upravíme především první část, kterou tvoří pro Američany převyprávěná historie českých zemí. Těch zásahů ale nebylo mnoho. Autorku jsme také přesvědčili, aby do podtitulu dala Kniha o paměti Československu a válce. To v anglickém vydání nenajdete.  

Mohl byste na závěr charakterizovat osobnost Madeleine Albrightové?

Rozhodně je nesmírně přátelská, otevřená a velkorysá, ale zároveň je vidět, že se musela a musí rychle rozhodovat. Čili osobnost harmonická, vyvážená v tom smyslu, že jistou strohost při rozhodování vynahrazuje lidskou laskavostí. Navíc dovede lidem naslouchat, což je opravdu důležité.