Špatné zprávy z Německa
Ve dnech 5. -18. října 2014 se v Římě uskuteční třetí mimořádné generální zasedání biskupské synody; bude řešit Pastorační výzvy pro rodinu v kontextu evangelizace.
Možná patříte k těm, jenž nedávno vyplnili, co uměli, v rozsáhlém dotazníku.
Sekretariát synody ve Vatikánu vypracoval Přípravný dokument, který obsahuje množství otázek o současném stavu úsilí církve při šíření nauky a praxe – také o různých výzvách, kterým čelí.
Konference německých biskupů vydala 3. února 2014 souhrn odpovědí na tyto otázky, které přišly ze všech 27 diecézí v Německu, a z "dvaceti známých katolických sdružení a institucí " (škoda, že nemáme jejich seznam, možná by byl užitečný pro forenzní účely). Výsledek není ani trochu potěšitelný, vlastně je docela hrozivý.
Co vzešlo z německého dotazníku o rodině
Toto je jen ukázka toho, co bylo prezentováno v uvedeném Souhrnu (v závorkách poznámky autora kurzívou):
- „Výroky církve (nota bene: výroky, ne nauka) o sexuálních vztazích před manželstvím, o homosexualitě, o rozvedených a znovu sezdaných a o kontrole porodnosti nejsou v drtivé většině případů prakticky vůbec akceptovány, případně jsou vysloveně odmítány."
- "Většina pokřtěných rovněž nezná pojem „přirozený zákon“."
- "Přirozený zákon je v církvi nerozpracovaný nebo málo podrobně rozpracovaný a často je rozhodně odmítán jako historický přežitek, který není kompatibilní s moderním etickým diskurzem. Zvláště se vyskytuje ostrá kritika úzkého biologického determinismu, založeného na určitém chápání 'přirozeného zákona' (zlehčující či odmítavé uvozovky), protože prý nevystihuje křesťanské chápání člověka."
- "Téměř všechny páry, které se chtějí nechat oddat v kostele, už předtím spolu žily, často několik let (odhady jsou mezi 90 a 100 procenty). Vzhledem k povaze manželství jako definitivního svazku (další odpovědi uvádějí, že tato nauka je v Německu široce odmítána) a při vědomí, že rozpadlé manželství znamená hlubokou životní krizi, mnozí považují vlastně za nezodpovědné vzít se, aniž by předtím spolu žili (život v hříchu je chápán jako lék proti rozpadu manželství)."
- "Většina katolíků, kterým se manželství rozpadlo, se nezabývá otázkou platnosti, neboť své manželství, které často trvalo mnoho let, nepovažují za "neplatné", ale za rozpadlé. Proto často považují proces anulování za nečestný. Od církve očekávají, že jim umožní začít znovu v novém vztahu (proč by to měli očekávat?), například analogicky s praxí v pravoslavných církvích."
- "Kanonické vyloučení z účasti na svátostech v důsledku uzavření nového občanského manželství dotčení vnímají jako neodůvodněnou diskriminaci a nemilosrdné opatření."
- "Mezi německými katolíky je výrazná tendence vnímat právní uznání občanských partnerství osob stejného pohlaví, jakož i rovné zacházení s nimi jako s manželstvími jako požadavek spravedlnosti. Otevření možnosti manželství jako takového pro páry stejného pohlaví je však ve velké většině odmítáno. Mnozí však považují za užitečné a pozitivní nabídnout párům stejného pohlaví určitý obřad požehnání."
- "Encyklika Humanae vitae (1968) o odpovědném rodičovství je známá starší generaci. Její přijetí bylo od počátku omezeno pouze na zákaz takzvaných "umělých" metod kontroly porodnosti (proč o nich mluví jako o "takzvaných"?). Jak je patrné z příslušných odpovědí, mladší generace tuto encykliku nezná."
- "Rozdíl mezi "přirozenými" a "umělými" metodami kontroly porodnosti a zákaz těch druhých odmítá velká většina katolíků jako nesrozumitelný (není se co divit, když je nikdo nikdy neučil o Humanae vitae) a v praxi se nedodržuje."
- "Odpovědi z diecézí jsou jednomyslné v tom, že katolíci (všichni, včetně kléru?) nepovažují používání "umělých" metod kontroly porodnosti za hřích, a tedy ani za něco, z čeho by se měli zpovídat."
Je to sebeobvinění církve, ale sebekritika chybí
Rozsáhlé odmítání nauky církve, které odhaluje tato zpráva, je sebeobviněním církve v Německu. Za posledních padesát let se zjevně udělalo jen velmi málo na vysvětlení a šíření nauky církve o manželství, rodině a sexuální morálce. To však jako by vůbec netrápilo redaktory, kteří vypracovali tuto zprávu.
Zcela v ní chybí lítost či výčitky svědomí. Nikde nepadne otázka "jak jsme se dostali do tohoto stavu?". Žádná sebekritika ze strany německých diecézí či katolických sdružení a institucí, ve kterých se průzkum prováděl; nonšalantní pocit, že lidé přece tak snadno upadají do vzorců hříšného chování, a že nauka církve je pro ně buď k smíchu, nebo je uráží.
Těžko si představit takový pasivní postoj k odmítání základních učení církve o manželství a o lidské sexualitě, kdyby redaktoři měli zájem o jejich šíření a obhajobu, což je odpovědností všech katolíků, zvláště kléru.
Ptejme se: Kdyby Vatikán sestavil dotazník o postojích k ekologii a v něm by se zjistilo, že většina pokřtěných v Německu ráda vypaluje lesy a bezohledně zabíjí zvířata, oznámila by Konference německých biskupů tuto informaci Římu bez špetky odsouzení či dokonce hanby?
O co tu jde, je tlak na změnu nauky církve v oblasti sexuální morálky. Sociologie stojí nad zjevením a nad rozumem. Lid promluvil, řekl nám, co chce, a je nespravedlivé jej ignorovat nebo se mu protivit! Věřící v Německu buď bez vlastní viny neznají nauku církve, nebo ji považují za nepřesvědčivou, a proto je tuto nauku potřeba hodit přes palubu.
Je zde riziko, že se synoda stane kolbištěm pro různé spory. Možná to však musí tak být pro dobro církve. Světský duch, který bere nauku církve jen jako obyčejný názor, je pro víru ničivý. Tomuto duchu je třeba se postavit a vyvrátit jej. Nauka církve je od Boha a její pravdivost nezávisí od toho, co si o ní myslí slabě formovaní katolíci.
Obránci církve musí být připraveni stát pevně a nepodvolit se tlaku, jaký se projevuje i v tomto dokumentu z Německa.
Gerald E. Murray, J. C. D.
Autor pastoračně působí v kostele Svaté Rodiny v New Yorku, je kanonický právník.
S laskavým svolením převzato z portálu postoy.sk. Článek ve slovenštině
Původní text: Bad News from Deutschland, thecatholicthing.org, mezititulky redakce portálu Postoy.sk
Poznámka překladatele Martina Holíka: Také v Česku jsme mnozí vyplňovali rozsáhlé dotazníky. Dozvíme se nějaké výsledky?