Salesián František Beneš: "Jsem tu pro lidi."

Devětašedesátiletý salesián se považuje za téměř rodáka z Litomyšle: "Tady jsem i studoval gymnázium, maturoval jsem v roce 1965. Město znám velmi dobře a dlouhá léta. Potom jsem však působil někde jinde a v roce 1991 jsem se vrátil zpět jako kněz salesián. A tak tu působím až do této chvíle," usmívá se Beneš. Dodal, že od Litomyšle v roce 1999 již jednu cenu za přínos městu dostal, takže byl nyní velmi překvapený. Být aktivní a pomáhat lidem mu prý přijde jako samozřejmost: "Pán Bůh mi dal zdraví, takže jsem mohl pracovat. Za totality, když člověk nemohl tak otevřeně v tomto prostředí působit, tak alespoň pracoval s lidmi. Tak jsem v tom potom dál pokračoval - neseděl jsem na faře jako úředník, ale byl jsem dál s nimi v kontaktu. Vždycky mě brali i nevěřící, ať jsem byl kdekoliv. Nedělal jsem ze sebe nikoho důležitého, byl jsem prostě normální."
Svoje činy , které radnice Litomyšle oceňuje, však nepovažuje za nic výjimečného: "Pán Bůh to totiž hodnotí ještě z jiného nadhledu než člověk. Takže člověk musí být opatrný, zda ten čas, který mu byl dán, věnoval tomu, co bylo prioritní. A v tom člověk nemá nikdy jistotu," říká Beneš a pokračuje: "Jestli se člověk zapsal tolik do srdcí lidí, a že to nebyla jen citová záležitost, ale jestli to byla i záležitost, která lidi, kteří nechodí do kostela, nějak přiblížila k Pánu Bohu!"
Salesián popisuje, že Litomyšl má rád jako svůj domov. A do budoucna má spoustu plánů: "Minulý rok jsem onemocněl a teď jsem výpomocný duchovní, ale mám pořád nějaké vize, které bych chtěl dokončit. Třeba udělat pořádný obětní stůl k nám do kostela, v dalších farnostech bych také chtěl něco dokončit. Ale samozřejmě cítím, že jsem tu pro lidi, a ne pro stavby," uzavírá pater František Beneš.