Salesián Artime: Mladí bez budoucnosti jsou pro nás výzvou

Je to 90 let od doby, kdy salesiáni přišli do Čech. Jak tyto roky hodnotíte, jak se vám líbí život a aktivity salesiánů u nás?

Vidím, že salesiáni mají v České republice budoucnost a to není jenom nějaká moje smyšlenka. Když se podívám na ty mladé kolem, tak je to pravda. Časy se mění, ale těch pět set mladých, kteří jsou tady v Brně v Žabinách, mě přesvědčuje o tom, že salesiáni jsou blízko mládeži. A vždy říkám našim salesiánům – když vidíte mládež, tak jim musíte jít naproti. A to je jistá budoucnost pro salesiánskou práci. Dnešní doba je určitě jiná, co se týká mládeže, než čtyřicet let zpátky, ale dnes mají mladí obrovské možnosti a to i salesiáni.

Jakým výzvám teď čelí váš apoštolát v západním světě?

První výzva jsou mladí, kteří před sebou nevidí žádnou budoucnost, kteří nemají formaci, budoucnosti se bojí a nevědí, co by v životě měli dělat. Mladí, kteří jsou na okraji, doslova odpadky naší společnosti. U mnoha nadnárodních firem jsou viděni pouze jako konzumenti produktů. Musíme je tedy doprovázet v jejich přípravě na život, dát jim najevo, že by se oni měli stát protagonisty svých životů. Jak říkával Don Bosko, musíme mladým dát najevo, že v ně věříme, že věříme v jejich talenty. A i když je spousta problémů, které nedokážeme jako salesiáni vyřešit, našim úkolem je jít po boku s nimi.

Je potřeba aktualizovat postupy Dona Boska? Co tvoří neměnný základ a naopak proměnlivou formu?

Základ není v tom, jak Don Bosko ty věci dělal, nemusíme tak moc sledovat, co všechno dělal, protože mnohé věci se nedají opakovat. Ale je důležité vidět, co si Don Bosko zvolil. A jeho volbou byli potřební chlapci. Nenechal je na ulici, ale postavil pro ně školu, učil je řemeslům, připravoval je na život. Po léta doprovázel mladé, než našli nějakou práci. Ve svém domě jim nabídl rodinu – bratry, maminku a v sobě otce. I v dnešní elektronické a technologické době můžeme dělat podobné věci jako Don Bosko. Pokud vidíme v mladých lidech naši prioritu, tak jsme na správné cestě.

V sobotu bude blahořečen Titus Zeman, jaký význam má on i další salesiánští mučedníci totalit pro život a společenství celé církve?

Věřící, kněz, řeholník, salesián, který byl přesvědčený o tom, že co dělá, dělá pro Boha, se snažil najít cestu nebo východisko asi v nejobtížnější situaci života. Byl to věřící, který neřekl, teďka nebudu dělat nic, ale prostě něco udělám. No a potom jeho svědectví – život, který pro druhé riskoval a nakonec také obětoval. Asi nejkrásnějším poselstvím pro mladé je, že život se žije naplno, když ho žijeme pro druhé.

Ještě přidám osobní zkušenost – v průběhu setkání moje maminka, která na mě čekala venku, zaslechla dvě slečny, jak se baví o tom, jak vedly opilého kamaráda. Přišlo jí to jako velmi zajímavý kontrast, mezi tím, co probíhá právě tady „za zdí“ a toho, čeho byla svědkem. Po pozvání do střediska tyto dívky odpověděly, že budou dělat jen to, co chtějí.

Je to zajímavý příklad. Dvě důležité věci bych tu viděl – mladí lidé, kteří našli prostor u salesiánů, tak našli takové jisté místo, kde mohou v pokoji prožívat svůj volný čas. Je to prostor, kde se cítí doma, mezi přáteli. Někteří mladí říkají, nechci mít nikoho, kdo by mi poroučel a myslí si, že jsou tak svobodnější, než kdyby měli někoho vedle sebe. Ale potom jsou mnohem zranitelnější, kdokoliv je může zneužít. Je pravda, že pro Dona Boska ty za zdí, jak jste řekla, jsou vlastně prioritou, jsou velmi důležití. Takže i my bychom se s nimi měli setkat a ve svobodě jim nabídnout, že mohou prožívat svůj čas s námi. I když odmítají naši nabídku, tak zůstáváme přáteli.

Děkuji za rozhovor.