Říjnový komentář P. Jajtnera: Dvě dobré zprávy (a jedna špatná)

Dvě dobré zprávy (a jedna špatná).
Komentář týdne pro 19. říjen  2013
Pavel Jajtner pro Rádio Proglas, na svátek svatého Radima, 12. října 2013 AD.
 
Letošní svatováclavské oslavy ve Staré Boleslavi měly hned několik specifik. Kromě absence politiků, nositelů dvou tváří a sběratelů politických bodů i mezi těmi, které ve skrytosti nenávidí, nejen na mě, ale zajisté i na drtivou většinu poutníků a televizních diváků, nejvíce zapůsobil svou laskavostí, mírností a skromností mnichovsko-freisinský arcibiskup, kardinál Reinhard Marx.

Ukázal, že i staré rány lze hojit, pokud se snažíme žít tak, jako by Kristus byl naším bratrem. V jeho pokorném projevu v souvislosti s 75. výročím neblahé mnichovské dohody, která nepřinesla Evropě ani světu kýžený mír, nýbrž strašlivou zkázu světového konfliktu, jenž byl daní za nedostatek odvahy tehdejších politických vůdců čelit zlu, které nebylo možno přehlédnout, nepadlo ani jediné slovo o tom, jak jsme se my, Češi a Moravané, provinili v roce 1945 na milionech nevinných českých Němců, pro něž byl, je a bude svatý Václav zemským patronem stejně, jako je jím pro nás.

Reinhard Marx je původně profesorem sociální nauky Církve,  který vyzývá nás, křesťany nemocného 21. století, abychom usilovali „přiblížit lidem po celém světě Kristovu zvěst jako osvobozující poselství“ . Mimo jiné je autorem skvělé knihy „Kapitál, obrana člověka“. Zde přibližuje výkladem, srozumitelným každému, že kapitalismus bez přívlastků nás může přivést pouze do pekel. V závěru tohoto vynikajícího díla varuje všechny, kdo učinili peníze a zisk svým bohem ( s poukazem na svého jmenovce Karla Marxe, jehož učení bylo zneužito do té míry, že stálo miliony životů) přibližně těmito slovy: „...jestliže nepochopíme, že peníze a zisk nejsou smyslem a cílem lidského života, jestliže láska a solidarita nebudou na prvním místě veškerého našeho ekonomického snažení, pak  bude Váš stín, pane Karle Marxi, kráčet dějinami dál.“

Před  jedenácti lety jsem jako velvyslanec České republiky v Maroku dvě hodiny čekal v předpokoji subalterního podúředníka marockého ministerstva zahraničních věcí, abych poté, co jsem směl vstoupit, vysvětlil nevysvětlitelné: hanlivá slova tehdejšího ministerského předsedy České republiky Miloše Zemana na adresu palestinského vůdce Jásira Arafata, jimiž si znepřátelil 300 milionů Arabů a krutě poškodil českou ekonomiku, která do arabských zemí vždy exportovala a tento export tvořil a tvoří i dnes nemalou část někdy československého, později českého hrubého národního produktu. V jednom měl tehdy pan Zeman pravdu: Jásir Arafat byl skutečně terorista. Ale ne vždy je vhodné říkat, co si myslíme, zvlášť, jde-li o tak citlivé otázky, mezi jaké patří situace na Blízkém východě nebo naše hospodářské zájmy.

V těchto dnech nepřestávám žasnout: Pan Zeman se ani v nejmenším nepoučil. Naopak, rozhněval opět, (nyní už) 400 milonů Arabů, kteří už od nás nekoupí ani tkaničky do bot. Škoda, kterou způsobil neuváženým výrokem o tom, jak by bylo dobré, aby Jeruzalém, posvátné město nejen židů a křesťanů, ale i Arabů, se stalo hlavním městem státu Izrael, se bude, skromně odhadnuto, počítat na miliardy.  Nezbývá, než si povzdechnout: máme takového vladaře, jakého si zasloužíme.

Pokud jde o volby do Poslanecké sněmovny, které se budou konat již za necelý týden od dnešního předpremiérového vysílání tohoto komentáře, nenacházím nikde jinde lepší volební program než ten, který je obsažen v následující modlitbě:

Všemohoucí věčný Bože, na přímluvu Panny Marie, svatých Cyrila a Metoděje, svaté Zdislavy, svatého Radima, svaté Ludmily a svatého Václava přijmi naše prosby za ty,  kteří nám vládnou. Dej jim ducha moudrosti a prozíravosti. Ať respektují Tvůj spravedlivý řád, hájí lidskou důstojnost a život každého člověka od početí až do přirozené smrti. Ať podporují zdravou rodinu založenou na celoživotním věrném svazku ženy a muže a probouzejí touhu po dětech a jejich dobré výchově. Ať poctivě spravují svěřený majetek  a svým jednáním dávají dobrý příklad celé společnosti. Ať jsou odpovědni vůči těm, kteří přijdou po nás.

Nás pak veď ke svědomitosti, pravdě, spravedlnosti, solidaritě a odpovědné svobodě, abychom svědectvími, která vydáváme světu svými životy, přispívali k dobré a šťastné budoucnosti národa i světa. Naplň nás Svatým Duchem a jeho dary, abychom se uměli  moudře  a správně rozhodovat v duchu Evangelia našeho Pána Ježíše Krista[1].
 
 DG Pavel Jajtner

[1] Základem je modlitba, kterou se mnozí z nás modlili před volbami v roce 2010. Jejího autora neznám. Dovolil jsem si jeho modlitbu -  podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – aktualizovat a poněkud rozšířit. Snad tím autora modlitby ani nikoho jiného nepohněvám ani nezarmoutím. Vždyť cíl je týž! Pokládám rovněž za vhodné a spravedlivé vzývat především královnu všech svatých a naše věrozvěsty v jejich jubilejním roce.  Vedle svatého knížete Václava připomínám také svaté  ženy a pamatuji na to, že český národ většinově tvoří nejen Češi, ale i Moravané.