Virolog Grubhoffer: Nepodléhejme skepsi, vývoj vakcíny i antivirotika je slibný

Pokud jde o výzkum toho nového, wuchanského koronaviru, setkal jste se v poslední době s nějakou zprávou, kterou pokládáte za významný krok kupředu, za zjištění, které výrazně posouvá naše vědomosti?

V současné době se nacházíme v hotové lavině nových poznatků. Jen těžko se v tom dá orientovat a je nutné sledovat určité hlavní linie informačních toků, které přicházejí ze světových laboratoří, ale také z pracovišť tady v České republice. Pro odbornou veřejnost je to velmi zajímavé, nepochybně prožíváme vzrušující dobu pro virology.

Ptáte-li se na něco vysloveně nového, běží analýza evolučních změn nebo chcete-li historického vývoje genomu toho čínského koronaviru. S napětím sledujeme každou zprávu o mutacích, zejména pokud se jedná o bodové mutace ve smyslu zvýšení virulence, tedy možného zvýšení nakažlivosti viru. Zrovna v těchto dnech taková zpráva přišla ze Spojených států, že zaznamenali mutaci v tom vazebném centru, které je důležité pro virus neutralizační protilátky a jejich vazbu.

Vyplývá z tohoto lepšího poznání koronaviru i nějaký pokrok ve vývoji účinné očkovací či léčivé látky?

Mně osobně v poslední době udělal velkou radost pokrok v té oblasti vývoje vakcín. Daří se vyvíjet vakcínu na bázi malého peptidu, který je malou částí té Achillovy paty koronaviru, to je centra, které je přímo zasahováno virus neutralizačními protilátkami. To jsou protilátky, které nás extrémně zajímají, mimo jiné i z praktických důvodů – známe imunoterapie plazmou rekonvalescentů, tedy lidí, kteří prodělali toto onemocnění.

Ta nová strategie pro peptidovou vakcínu mi udělala velkou radost zvláště proto, že dosud se ji v oblasti virových vakcín nepodařilo uplatnit. V minulosti jsme si hodně slibovali zejména od peptidových vakcín proti chřipkovým virům. Kéž by se teď tato možnost potvrdila. Klinické testy vypadají velmi dobře.

I vaše pracoviště se věnuje výzkumu využitelnosti protilátky z krevní plazmy lidí, kteří covid prodělali. Jak jste spokojen s tím, jak výzkum postupuje?

U nás se touto problematikou zabýváme ve spolupráci s infekčním oddělením nemocnice v Českých Budějovicích. Logicky potřebujeme mít zdroj, dárce této plazmy z řad hospitalizovaných, tedy těžších případů covidového onemocnění. Jsme jednou ze čtyř laboratoří, které se v České republice této záležitosti věnují. Myslím, že se práce dobře daří a ve spolupráci s panem primářem Chrdlem z budějovické infekce se nakonec podaří mít dlouhodobě na seznamu těch rekonvalescentů na seznamu zajímavé dárce, kteří budou moci čas od času dodat svoji imunní plazmu bohatou na virus neutralizující protilátky.

Minulý týden jste pro Hospodářské noviny napsal, že to dobře dopadne, že "budeme mít zcela jistě vakcínu a nakonec i tolik očekávanou pilulku účinného antivirotika". Před chvílí jste říkal, že vnímáte s optimismem vývoj vakcíny, ale jak je to s antivirotikem? Přinejmenším mediální pozornost se upíná k vakcíně, tedy očkovací látce, a tolik neřeší účinný lék na samotnou nemoc. Není vývoj antivirotika na vedlejší koleji?

Chápu, že při pohledu nezúčastněného pozorovatele to tak může vypadat. Myslím, že je to i dobře, protože pro pokrok ve vývoji tak náročné záležitosti, jako je antivirotikum proti novému koronaviru, může být přehršel zájmu dokonce na škodu.

Laboratoře, které jsou zapojeny do výzkumu a vývoje antivirotik, pracují velmi intenzivně a jsou o tom i průběžně publikované důkazy, jakkoli ty poznatky hodné patentování se samozřejmě na veřejnost nedostávají. Ale můžeme být v klidu, i u nás v České republice, například na Ústavu organické chemie a biochemie, někdejším pracovišti profesora Antonína Holého, se věnují této záležitosti velmi intenzivně.

Problém je v tom, že u těchto RNA virů rozhodující úlohu pro množení toho viru, pro jeho replikaci hraje enzym, který se jmenuje RNA polymeráza. A z nějakého důvodu, kterému zatím nerozumíme, tyto RNA virové polymerázy poměrně odolávají a kladou velký odpor při vývoji vhodných inhibitorů (látek, které zpomalují či zastavují reakci – pozn. red.). Nebylo tomu tak naštěstí u jedné skupiny RNA virů, které nazýváme retroviry. Jsou to ty nádorové RNA viry, proti kterým vymyslel pan profesor Holý celou skupinu dobře fungujících inhibitorů na tu jejich polymerázu. I když to samozřejmě nejde jen tak jednoduše přenést na koronaviry, ale je to jen otázka času, protože možnosti dnešní organické syntézy a medicinální či farmaceutické chemie jsou doslova úžasné. Myslím proto, že nemluvím do větru, když říkám, že už jsou blízko nějaké velmi slibné molekulové struktury, které by takovými inhibitory mohly být. Nepodléhejme tedy skepsi.

Z toho, co říkáte, asi vyplývá, že za takovou látku nepokládáte Avifavir, který předkládá Rusko jako účinný přípravek proti covidu. Pro vás tím průlomem není?

Těžko se k tomu mohu vyjádřit, protože nejsem s touto látkou seznámen, ale zatím bych to bral s velkou rezervou.

Dá se říci, že do doby vyvinutí vakcíny či antivirotika budeme odkázáni na opatření, která známe, tedy roušky, dezinfekci, nějakou formu sociálního distancování, nebo je pro vás představitelná i nějaká zásadní změna chování toho koronaviru v brzké době?

Úplně to vyloučit nejde, nicméně ta změna chování virů úzce souvisí s frekvencí mutací a u koronavirů ta četnost mutací je možná desetkrát, dvacetkrát nižší než u standardních RNA virů. Nemůžeme se tedy spoléhat na to, že bychom v krátké době zaznamenali kýženou mutaci, která by vedla ke snížené virulenci nového koronaviru. Zpravidla jsou tyto takzvané atenulační změny v chování viru záležitostí velmi dlouhodobou, jsou to otázky stovek let, za kterých dochází ke změně ve způsobu koexistence s hostitelem – s člověkem nebo jinými hostitelskými organismy v přírodě.

Nezbývá nám tedy nic jiného, než se skutečně upnout na ta 3R, známá opatření, ke kterým patří roušky a také patřičné vzdálenosti dodržované mezi lidmi. To nás zcela jistě čeká příštích několik měsíců.

Ještě bych se zastavil u sousloví virová nálož, zjednodušeně řečeno souvislosti mezi tím, že člověk vystavený výraznějšímu působení viru může čelit horšímu průběhu onemocnění. Lze z toho vyvodit, že naší snahou by mělo být pokud možno se nenakazit, ale když už se člověk nakazí, aby to bylo v nejmenší možné míře?

Je to opravdu tak, i když současně to jsou relativní pojmy, protože se v tom obrovsky uplatňuje imunitní stav hostitele, případně potenciálního hostitele. Virová nálož je v současnosti používaný odborný výraz, který má zdůraznit tu kvantitu v populaci virových částic, které se u šiřitele daného onemocnění objevují. Na druhé straně je ten příjemce infekční dávky a pak je důležité, aby byl dostatečně vzdálen od zdroje té infekce a aby měl dobrou imunitu, dobrou obranyschopnost.

Ve zmíněném vašem článku z Hospodářských novin také zaznívá kritika politického vedení, jehož postup nazýváte chaotickým. Zatím to vypadá, že s koronavirem si lépe dovedou poradit země, kde přistupují k rozumným opatřením, která obyvatelé přijímají s důvěrou a určitou disciplínou. Kde nás teď podle vás hlavně tlačí bota – v samotných krocích proti pandemii, nebo v té důvěře a disciplinovanosti?

Určitě je to velmi komplexní otázka, ale prvořadou roli vždycky hraje autorita vedení státu. A ta v této záležitosti selhala. Ukázalo se, že předseda vlády jedná účelově, jedná podle toho, aby se zalíbil lidem, aby se zalíbil svým voličům. Nemůže se zlobit, když to dáváme do přímé souvislosti s nadcházejícími volbami, ale i těmi v příštím roce. To je typické schéma pro jednání našeho premiéra a on nese přímou zodpovědnost za to, co se tu teď děje. On totiž umožnil uvolnění prakticky všech pravidel, která tu byla nastavena v jarní fázi a pozitivně se projevila v regulovaném průběhu celé pandemie.

Lidé si možná nepřáli nosit roušky, ale tak problém nestojí, protože autorita státu, politická, ale i opřená o autoritu odborníků, musí mít v takové otázce a záležitosti naprosté jasno i za cenu, že bude trvat na nepopulárních opatřeních. To se u nás bohužel nestalo, takže jsme si to pokazili a musíme se vracet zpátky do určitého ukáznění, přičemž úplně nepatříme k těm, kterým by byla jakási disciplína příliš vlastní.

Jak tedy účinně vystavět tu spolupráci odborné a politické složky?

Záležitosti epidemií infekčních chorob skutečně nelze nechat řešit politikům. Potřebujeme opravdu zdatný tým epidemiologů a dalších lékařsky vzdělaných odborníků z veřejného zdravotnictví a infekční medicíny. Takové odborníky máme, problém je, že dosud nebyla postavena do čela skutečná autorita z jejich řad, kterou by také vedení státu, tedy premiér, dostatečně respektoval. Možná se to teď mění, uvidíme. Zkušenost profesora Romana Prymuly (nového ministra zdravotnictví) je značná, je to odborník v oblasti epidemiologie. Pokud bude vydávat zcela jasná a neprotiřečící si pravidla, máme šanci za předpokladu, že se opravdu umravníme a budeme tato často nepopulární opatření důsledně respektovat. Teď skutečně jde o to zploštit křivku denního nárůstu pozitivních případů a nemocných, který budeme zaznamenávat v příštích dnech a týdnech.

Na závěr dovolte osobní otázku, která vychází z toho, že je známo o některých výzkumnících, že si vytvářejí zajímavé vztahy ke zkoumaným organismům – i když jde třeba o zdroj velmi zákeřné choroby, familiárně je oslovují a podobně. Kým je pro vás covid, má pro vás nějakou přitažlivost?

Zcela určitě je tam něco, co bych nazval odborným či profesním romantismem. Takový objekt, jakým je teď nový koronavirus, se člověku dostane pod kůži, protože hltá všechny novinky, které o něm přicházejí a které stačí pojmout. Také ve vlastní práci se stane předmětem každodenního zájmu. Je to v nás, kteří jsme se narodili tak trochu jako lovci mikrobů.