S Petruškou Šustrovou o síle polského zármutku

"Umím si představit, že v případě podobného neštěstí v naší zemi by lidé chodili a kladli květiny, ale neumím si představit, že by plakali, že by potřebovali se přidržet jeden druhého, cítit, že nejsou s tou bolestí sami. Poláci mají ke své státnosti úplně jiný vztah než my, to se na tomhle ukázalo", komentuje zármutek Poláků po tragické smrti osobností veřejného života Petruška Šustrová. Vysvětluje si to historickou zkušeností stálého boje Poláků o existenci státu uprostřed mocností a aktivitu při boji o svobodu. Roli hraje i víra: "Věřící má přirozeně úctu k nějakým hodnotám, kdežto ve společnosti, která většinou víru ztratila, považuje velká slova za něco nepatřičného a pro lidi je těžké se sklonit před nějakou hodnotou a opravdově ji začlenit do svého života", uvádí někdejší disidentka a signatářka Charty 77.

Podle Petrušky Šustrové vše ještě umocnila skutečnost, že k neštěstí došlo právě cestou do Katyně, místa masakru polské inteligence. "Jednak to byla vražda zajatců nevídaná a neslýchaná, ale hlavně po celou dobu komunismu se popíralo, že to udělal Stalin. Tohle ponížení, tahle vnucovaná lež pro ně byla strašná", vysvětluje Petruška Šustrová i skutečnost, že ke vzpomínkovému aktu jela polská delegace v elitním složení. Tragická událost podle ní může pomoci alespoň k upevnění historického povědomí a ostražitosti ve vztahu k Rusku, kterou reprezentoval i zesnulý prezident Lech Kaczynski. "Tenhle směr myslím bude v polské politice posílen", uzavírá svou úvahu Petruška Šustrová.