Pohled laskavého člověka - zážitek Češky z křestní slavnosti s papežem

Jak jste od začátku prožívala přípravu na tento životní okamžik přijetí křtu, co na té dlouhé cestě bylo nejtěžší?

Myslím, že úplně nejsložitější bylo rozhodnout se k tomu kroku, abych ho udělala, protože jsem skutečně cítila sama v sobě, že to musí být krok naprosto čistý a poctivý a že nesmí být ve mně nic, kvůli čemu bych váhala ho udělat.

Co si odnášíte ze setkání s papežem Františkem a z té noční liturgie? Měla jste možnost mu také něco říci?

Na osobní setkání tam prostor nebyl, ale niterných zážitků ze setkání se Svatým otcem určitě bylo hodně. Tím skutečně nejkrásnějším pro mě byl pohled jeho očí při svátosti biřmování. Byl to pohled neuvěřitelně laskavého člověka, který se díval přímo na mě a nedíval se na mě jako na jednoho z katechumenů, ale skutečně na mě jako na člověka. Ten pohled si ponesu celý život v sobě.

Ve Vatikánu byl s vámi dětmarovický farář, pater Marcel Puvák, který je dobře obeznámen s liturgickými slavnostmi za účasti papeže, protože je komentuje na televizi Noe. Kdo další vás ke křtu doprovodil a jak důležitá pro vás byla přítomnost těchto blízkých lidí?

Ke křtu mě samozřejmě doprovodila kmotra. Byla jsem moc ráda, že přijala výzvu a neodmítla mi kmotrovství, protože je to velmi důležitá pozice. Dávala mi sílu celou dobu během přípravy ke křtu i během samotné liturgie. S námi byla i její dcera, která právě v sobotu 15. dubna oslavila své 18. narozeniny, takže v tomto to bylo ještě krásnější a radostnější a velmi symbolické. A samozřejmě tu byl můj muž, který je pro mě naprosto nejdůležitější osobou v mém životě hned po Pánu Bohu. Je to člověk, na kterého se kdykoli mohu spolehnout a je to úžasný manžel.

Byli jste také na nedělní mši ve Vatikánu a na požehnání Urbi et orbi. Jak jste prožívala sváteční atmosféru Říma?

Bylo to krásné. Otec Marcel byl v kněžišti, takže se podílel na samotné mši se Svatým otcem. My jsme byli vzadu na náměstí. Byla to obrovská masa lidí, která musela projít několika bezpečnostními opatřeními v několika stupních. Bylo to obrovské, ale bylo to krásné, protože ta blízkost Svatého otce z předchozího dne v nás byla pořád. Požehnání Urbi et Orbi je krásné samo o sobě, myslím, že i pro nevěřící.

Doma jste krátce, za okamžik se chystáte na mši v Dětmarovicích. Co očekáváte od přivítání v domovské farnosti a jaký bude návrat k běžným dnům?

Vrátili jsme se v neděli pozdě večer na letiště do Katovic, takže jsme doma opravdu jen chviličku. Přivítali jsme se s rodinou, byl to krásný okamžik, když pro nás přijeli syn a zeť a měli kytice nejen pro mě s kmotrou, ale také pro oslavenkyni, Magdičku, která měla den předtím 18 let. Pro pana faráře měli nachystanou velikonoční výslužku v košíku, takže to celé bylo od nich velmi pěkné a pozorné. Pak jsme seděli dlouho do noci, protože samozřejmě zážitky byly úžasné a než jsem se s nimi podělila s nejbližšími, hodiny pokročily přes půlnoc. Dneska se moc těším na mši a těším se na to, až půjdu poprvé uličkou v našem kostele ke svatému přijímání, protože to je akt, který jsem si přála zažít už dávno. Moc se těším, že tam půjdu konečně se svými lidmi, s těmi, které mám nesmírně ráda, kterých si moc vážím a bez kterých bych nebyla tam, kde jsem. 

(foto: P. Marcel Puvák)