Dům strach

Na velkého katolického básníka Jana Zahradníčka nám zanechal krásnou vzpomínku jeho přítel a politický vězeň, odsouzený ve stejném procesu, literární kritik a editor Bedřich Fučík. V knize Čtrnáctero zastavení nastiňuje mimo jiné portrét mladého umělce za studentských let: „Takto se jevil navenek: plachý, skromný na jedné straně, ironicky kousavý a ohnivě útočný, zvlášť když byl dotčen osobně nebo nějakou zřejmou křivostí. A v těchto dvou polohách se odehrával jeho styk s lidmi i přáteli, kterých měl v Praze zpočátku málo, protože jeho venkovské stoudnosti, málomluvnosti a vyběračnosti se nedařilo navázat důvěrnější styk. Všechno ve velkoměstě bylo přec docela jiné než na vsi a v Třebíči, kde byl nejen vynikajícím studentem, ale i veselým druhem a uznávaným vůdcem třídy a to přes těžký handicap jeho tělesné schránky“. Fučík pak vylíčil Zahradníčkovu těžkou životní dráhu, umělecké zrání a hořký konec. Zahradníčkovo básnické dílo vysoce oceňoval také F.X.Šalda: „Zahradníček je veliký kouzelník verše, harmonizátor a modulátor po Březinovi nejvyšší, kterého máme. Umí transponovat osobní hoře v tragicky radostnou extázi, spřízňující se se vším bolestně vášnivým děním vesmírným na podkladě umlčeného osobního já a jeho hoře. Nejde u něho o pozorovatelské vystihování jevů tohoto světa, jde mu o jejich zaklínání do duchovního prostoru, o jejich vrůst do vyšší duchovní roviny, do nového plánu linií a světla.“ Letos si připomínáme dvě Zahradníčkova výročí: básník se narodil v roce 1905 a zemřel roku 1960. V pořadu Všimli jsme si nabízíme rozhovor Marie Blažkové s básníkovým synem Janem. Poslouchejte v pátek 12. listopadu v 16 hodin nebo reprízu v sobotu 13. listopadu. v 11.05.