Proticírkevní kampaň útočí na historický pilíř občanské společnosti
Po prázdninové přestávce se do vysílání Proglasu vrací Komentář týdne. První zářijové zamyšlení připravil historik Tomáš Petráček, vedoucí katedry Kulturních a náboženských studií na Univerzitě Hradec Králové a vyučující církevních dějin na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Komentář k problematice dějinných mýtů a církevního majetku vysíláme v sobotu 1.září v 7.30 a 18.05, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Od revoluce roku 1989 je to skutečně poprvé, co se nějaká politická strana a její představitelé, pokud do toho nepočítáme poslance komunistické strany a jejich projevy v parlamentu, pustila do jasně antiklerikální a dokonce protináboženské kampaně. Ačkoli představitelé české sociální demokracie popírají, že je kampaň proti církvím a tvrdí, že je pouze proti vládnímu plánu na církevní restituce, jejich kampaň zjevně rozněcuje nenávist. Líčí náboženské komunity, církve a Federaci židovských obcí jako chamtivá společenství která touží po majetku a je jim jedno, jaké to bude mít sociální dopady.
Je to o to absurdnější, že kritika bohatství a luxusu a chvála chudoby je původně křesťanská myšlenka, kterou si socialistické strany přivlastnily už v 19.století. Pokud se podíváme na kořeny tohoto myšlení antiklerikálního a radikálně proticírkevně kritického, dostaneme se už k radikálním proudům osvíceneckého myšlení 18.století. Od francouzské revoluce pak tvoří součást hlavního politického proudu v Evropě. Kriticky se vymezovat vůči církvím mělo své zdůvodnění a opodstatnění. Zvláště v 19.století byly církve součástí a oporou všech vládních režimů, které často bránily právem zdůrazňovaným emancipačním snahám národním, sociálním a politickým. Církve tak byly součástí vládního establishmentu a socialisté a liberálové se proti nim vymezovali a kritizovali je. U nás je tento pohled na církve a náboženství ještě zdůrazněn jednostrannou interpretací a výkladem českých dějin v 19.století, kterou potom komunisté zdogmatizovali a stala se závaznou pro celý národ. Tradice, která katolickou církev v českých zemích vymezuje na okraj a vlastně ji činí jakýmsi cizím elementem v národních dějinách.
V tomto kontextu komunistické propagandy rozhodně není náhodou, že hlavní protagonista sociální demokracie v proticírkevní kampani není absolvent filosofie, jak uvádí ve svém oficiálním životopise, ale právě marxisticko-leninské filosofie, a tudíž absorboval velkou dávku vědeckého ateismu a různých dalších ideologických přednášek. Současná kampaň sociální demokracie a její neschopnost přiznat, že zde přestřelila jasně ukazují, jak hluboce mentálně a intelektuálně zaostalou a primitivní sociální demokracii u nás máme. Sociální demokracii, která bojuje minulé války. Vždyť církve a církev katolická už dávno nepředstavují překážku pro společenský pokoj a pro rozvoj společnosti. Naopak. Sociální demokracie se chce prezentovat jako moderní levicová strana a přitom útočí na historicky nejdůležitější pilíř právního státu a občanské společnosti, kterým jsou právě církve. Vždyť to byly církve, které ve středověku kritizovaly panovníky a připomínaly jim, že jsou důležitější hodnoty, právo a spravedlnost, a že nikdo nikdy nemá absolutní vládu nad lidem, kterému vládne.
Tomáš Petráček
