Proticírkevní kampaň útočí na historický pilíř občanské společnosti

31. srpna 2012 Události, Komentář týdne

Po prázdninové přestávce se do vysílání Proglasu vrací Komentář týdne. První zářijové zamyšlení připravil historik Tomáš Petráček, vedoucí katedry Kulturních a náboženských studií na Univerzitě Hradec Králové a vyučující církevních dějin na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Komentář k problematice dějinných mýtů a církevního majetku vysíláme v sobotu 1.září  v 7.30 a 18.05, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

Od revoluce roku 1989 je to skutečně poprvé, co se nějaká politická strana a její představitelé, pokud do toho nepočítáme poslance komunistické strany a jejich projevy v parlamentu, pustila do jasně antiklerikální a dokonce protináboženské kampaně. Ačkoli představitelé české sociální demokracie popírají, že je kampaň proti církvím a tvrdí, že je pouze proti vládnímu plánu na církevní restituce, jejich kampaň zjevně rozněcuje nenávist. Líčí náboženské komunity, církve a Federaci židovských obcí jako chamtivá společenství která touží po majetku a je jim jedno, jaké to bude mít sociální dopady.

Je to o to absurdnější, že kritika bohatství a luxusu a chvála chudoby je původně křesťanská myšlenka, kterou si socialistické strany přivlastnily už v 19.století. Pokud se podíváme na kořeny tohoto myšlení antiklerikálního a radikálně proticírkevně kritického, dostaneme se už k radikálním proudům osvíceneckého myšlení 18.století. Od francouzské revoluce pak tvoří součást hlavního politického proudu v Evropě. Kriticky se vymezovat vůči církvím mělo své zdůvodnění a opodstatnění. Zvláště v 19.století byly církve součástí a oporou všech vládních režimů, které často bránily právem zdůrazňovaným emancipačním snahám národním, sociálním a politickým. Církve tak byly součástí vládního establishmentu a socialisté a liberálové se proti nim vymezovali a kritizovali je. U nás je tento pohled na církve a náboženství ještě zdůrazněn jednostrannou interpretací a výkladem českých dějin v 19.století, kterou potom komunisté zdogmatizovali a stala se závaznou pro celý národ. Tradice, která katolickou církev v českých zemích vymezuje na okraj a vlastně ji činí jakýmsi cizím elementem v národních dějinách.

V tomto kontextu komunistické propagandy rozhodně není náhodou, že hlavní protagonista sociální demokracie v proticírkevní kampani není absolvent filosofie, jak uvádí ve svém oficiálním životopise, ale právě marxisticko-leninské filosofie, a tudíž absorboval velkou dávku vědeckého ateismu a různých dalších ideologických přednášek. Současná kampaň sociální demokracie a její neschopnost přiznat, že zde přestřelila jasně ukazují, jak hluboce mentálně a intelektuálně zaostalou a primitivní sociální demokracii u nás máme. Sociální demokracii, která bojuje minulé války. Vždyť církve a církev katolická už dávno nepředstavují překážku pro společenský pokoj a pro rozvoj společnosti. Naopak. Sociální demokracie se chce prezentovat jako moderní levicová strana a přitom útočí na historicky nejdůležitější pilíř právního státu a občanské společnosti, kterým jsou právě církve. Vždyť to byly církve, které ve středověku kritizovaly panovníky a připomínaly jim, že jsou důležitější hodnoty, právo a spravedlnost, a že nikdo nikdy nemá absolutní vládu nad lidem, kterému vládne.

Tomáš Petráček

 

Darujte Proglas!

 

Regiony

Regiony