Předvolební glosa: Nakonec to přišlo
V posledním týdnu před volbami do poslanecké sněmovny znovu vyvřelo téma církevního majetku. Do zvláštního světla to postavilo nejen současnou vládu tzv. odborníků, ale také veřejnoprávní média, jak se ukázalo v případě vystoupení kardinála Dominika Duky v Českém rozhlase.
Levice si mávání církevními restitucemi vyzkoušela v kampani před loňskými krajskými a senátními volbami; jejich výsledek ukázal, že u řady voličů může být podobné iracionální vymezení se k tématu, které s agendou regionální samosprávy, úspěšné - povzdechy nad úrovní předvolebních prezentací tak není radno směřovat k politickým stranám, ale přímo k veřejnosti, která agresivitu a výpady neodsoudí ve volební místnosti, ale naopak odmění křesly, mandáty a pozicemi.
Z hlediska této zkušenosti by bylo možné tvrdit, že dosud téma církevního majetku pojímaly politické strany v kampani na své poměry decentně, byť ho KSČM, ČSSD a SPOZ zcela neopustily. Dění v tomto týdnu lze interpretovat tak, že jen sbíraly síly pro závěrečné výstřely těsně před hlasováním. Razance, s níž levice začala hovořit nejen o zmrazení či odkladu restitucí nebo o referendu, ale také o částečném potvrzení zákonů z doby komunistické totality, naznačuje, že právě na církevním majetku hodlají strany minulé opozice postavit svůj volební úspěch.
Děje se tak ve zvláštních kulisách politicko-nepolitické vlády, jejíž ministři namísto expertní přechodné správy svých resortů vedou vlastní kampaně. Právě tak je třeba číst prohlášení ministra vnitra Martina Peciny (vedoucího kandidátky SPOZ v Moravskoslezském kraji) o zvláštním charakteru Pražského hradu. Nepřekvapí pak ani ochota, s níž poté ČSSD vyzvala k urychlenému zužitkování momentální nepřítomnosti celého parlamentu a záležitost uzákonit způsobem vzdáleným od běžné legislativní procedury.
Veřejnoprávní média bohužel nedovedou mobilizovat svou nezávislost a (že by s ohledem na novou vrchnost?) poněkud nedůstojným způsobem se zapojila do hry na Chytrou horákyni - kardinál Dominik Duka se měl v Českém rozhlase vyjádřit k politicko-nepolitické a věcně-nevěcné záležitosti stranicko-nestranické vlády. Když tak učinil a poukázal na skutečnost, že dění na politické scéně se stále více odchyluje od standardního chápání demokracie, byl přerušen s poukazem na vnitřní pravidla zakazující volební agitaci, která ovšem nebyla předmětem vyjádření pražského arcibiskupa, jenž navíc na nastolení této situace na politické scéně nemá sebemenší podíl. Zvláštní je, že takto širokou interpretaci svých vnitřních pravidel rozhlas neuplatňuje například na výroky prezidenta Miloše Zemana, který s oblibou při svých cestách na předvolební akce SPOZ a spřátelených sociálních demokratů (oficiálně "návštěva prezidenta republiky v regionech) pronáší své rady k volbám či vulgární nevtipné šprýmy na adresu oponentů svých oblíbenců.
Je zde však i pozitivní moment - zdá se, že stopnutí kardinála Duky při jeho vyjádření komentuje s nelibostí i řada lidí, od kterých běžně nelze očekávat přátelské stanovisko k církevním záležitostem. Zůstává otázkou, kolik z nich toto své rozpoložení projeví tam, kde jedině může občan s až nečekaně silnou razancí přispět ke změně poměrů a vládnoucích tváří, je-li s nimi nespokojen - ve volební místnosti pozítří nebo v sobotu.
Filip Breindl
