Předložit starost o zubožovaný svět Bohu jako modlitbu

Co vás přivedlo k založení hnutí?

Když před lety vyšla encyklika Laudato si‘, měla jsem velkou radost. Krásným způsobem totiž završuje několik desetiletí křesťanské reflexe o tom, jaký by měl být vztah křesťana k stvořenému světu. Těšila jsem se, že se v církvi najdu lidé, kteří budou její poselství rozvíjet. Pak jsem ale viděla, že se to neděje. Cítila jsem, že je potřeba nějaká změna. Protože věřím, že ta může v církvi nastat jen modlitbou, rozhodla jsem se založit modlitební hnutí, které by proces ekologického obrácení, k němuž encyklika zve, v české církvi podpořilo. Můj záměr je, aby katolíci v ČR využili příležitost prohloubit svůj vztah ke Stvořiteli, kterou encyklika nabízí, aby pak z jejich obráceného srdce plynula velká síla a radost do celé společnosti.

Pro koho je Žít Laudato si' určeno a jak se do něj lze zapojit?

Především pro laiky-křesťany, kteří chtějí environmentální témata uchopovat specificky křesťanským způsobem. Kteří chtějí svou starost o společný domov, svět, v němž žijí, proměňovat v modlitbu a kteří chtějí environmentální starost, k níž nynější svět poskytuje hojnost podnětů, proměnit v duchovní cestu. Cestu k Tomu, který je společným otcem nás všech. Zapojit se mohou tak, že se připojí k modlitebním úmyslům, které zveřejňujeme na našem webu www.zitlaudatosi.cz. Mohou se zapojit tak, že se budou modlit modlitby, které doporučuje papež v encyklice Laudato si‘ a které máme v tiskovém formátu na webu, a budou prosit ducha sv., aby je inspiroval, jakým způsobem se mohou zapojit do procesu ekologického obrácení. Lidé potom mohou k modlitbě pozvat další a pravidelně se setkávat. Za ty dva roky, co iniciativa funguje, vznikla dvě pravidelně se setkávající společenství. Jedno se setkávalo rok a půl každých 14 dní v Praze-Kobylisích a druhé ve Velkých Bílovicích na Jižní Moravě, které je pořád činné. Těšíme se, že časem vzniknou další. Ozvalo se mi zatím několik desítek jednotlivců z různých koutů republiky, kteří mají zájem se do hnutí zapojit. Kromě dvou jmenovaných farností je to vždy po jednom člověku z každé farnosti a zatím se nikomu z nich nepodařilo založit společenství. Těším se ovšem, že se to časem zdaří. Máme také facebookovou skupinu lidí, kteří od sebe bydlí daleko, ale zde si mohou vyměňovat podněty, nápady. Je to taková burza environmentálních podnětů proložená modlitbami.

Myslíte si, že za těch pět let od vydání Laudato si se nějak změnil postoj českých křesťanů k ekologii?

Objevují se častěji vyjádření některých církevních představitelů, kteří mluví například o tom, že je třeba sázet stromy. Úměrně tomu, jak jsou tato témata ve společnosti čím dál silnější, se objevují i různé laické iniciativy, které propagují slavení týdne Laudato si' a environmentálně příznivý způsob života. Z toho mám velkou radost.

Pokud by někdo chtěl založit iniciativu ve své farnosti, co má udělat?

Jak už jsem řekla, důležité je začít modlitbou. Na onom ekologickém obrácení vlastně nic specificky křesťanského není a ani nevzešlo z křesťanského prostředí. Když papež Jan Pavel II. jako první z papežů použil obrat ekologické obrácení v roce 2001, mluvil o něčem, čeho si všiml mimo církev: že se lidé více zajímají o stvořený svět a o to, jak k němu být šetrní a ohleduplní. Doporučil to tehdy jako něco, co by církev měla chválit a poučit se z toho. Později, když intenzivní teologická reflexe v různých církvích vyvrcholila vydáním encykliky Laudato si, nastala příležitost proměnit je v něco specificky křesťanského – modlitbu. Na tom, že mám starost o to, že je sucho, že vymírají druhy, vypalují se pralesy, nic specificky křesťanského není. To jsou obecně lidské starosti. Nový křesťanský rozměr, který tomu můžeme dát, je, že svou starost o zubožovaný svět předložíme Bohu jako modlitbu a prohloubíme tím svůj vztah ke Stvořiteli a snad ho i napravíme. Cest je určitě tolik, kolik je lidí. Dobrým začátkem ale může být podívat se na Ježíše, jak on napravuje vztah člověka s Bohem. Ježíš před svou smrtí lámal chleba a dával pít víno. Vztah s člověkem tedy obnovil skrze obnovené společenství stolu. To je to nejzákladnější společenství, ve kterém žijeme, s lidmi v rodině, s přáteli, v kostele, s Bohem. I když si to třeba často neuvědomujeme, jsou v něm zahrnuty i všechny další bytosti.  Můžeme třeba začít právě od toho a ptát se, když jíme maso, v jakých podmínkách to zvíře žilo. Jestli ty podmínky odpovídají důstojností zvířat, která jsou Božími tvory jako my. Nebo když pijeme mléko, můžeme se ptát, jestli ta zvířata, od nichž ho máme, dostala příležitost prožít řádně vztah se svými mláďaty, jak to odpovídá Božím tvorům. Anebo když jíme rostliny, můžeme se ptát, jestli byly vypěstovány způsobem, který dává prostor pro život dalším Božím stvořením, anebo hrubě nešetrným monokulturním způsobem, který využívá látky, jež vše ostatní zabíjejí. Pak se můžeme také ptát, jak se to které jídlo na náš stůl dostalo, jestli při tom nevzniklo příliš moc odpadů. Když si všechny tyto otázky zodpovíme, uvidíme možná, že je třeba nutné udělat v jídelníčku nějaké změny a žít způsobem, který ono společenství stolu s celým stvořeným světem napraví a zároveň s tím se napraví porušený vztah ke Stvořiteli.

Máte přehled, jak je to s reakcemi na encykliku ve světě?

To je různé. Záhy po jejím vydání vzniklo celosvětové Globální katolické klimatické hnutí, jehož jsme členskou organizací. Máme přátele po celém světě, jsme v kontaktu s kruhy Laudato si‘ v Nigérii a Argentině. V některých zemích se intenzivně zapojuje i církevní hierarchie, například biskupové v Latinské Americe a Africe se hodně věnují tématu chudých, vykořisťovaných lidí ve vykořisťované přírodě, protože se jich to osobně týká.