Poznámka: Kardinál ukázal, jak by Česko mělo mluvit s Čínou
Stíny neblahé minulosti se rozprostřely nad Českem během třídenní návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga. Objevily se ve zvláštním počínání policie, papalášském rázu celé akce, v čínských "turistech", kteří jakoby vycházeli z poučky filmu Tři veteráni - takhle se mává a takhle se bije. I tak ale host z Asie přes očividnou snahu ochránit ho před vším negativním nakonec slyšel něco, co mu asi nebylo příjemné.
Kardinál Dominik Duka zvolil přesně tu formu oslovení Si Ťin-Pchinga, jakou mají s představiteli diktatur hovořit představitelé svobodných zemí - ve vší zdvořilosti, ale s pevností přistoupit ke konkrétnímu problému, který nám působí starost a nelze ho odmávnout příslibem nějaké investice. Václav Havel ostatně poznamenal (právě po setkání s představitelem komunistické Číny v roce 1996), že podle jeho zkušeností totalitní země dají více na projevenou schopnost neustoupit ze zásadních principů než na servilitu, za níž je zpravidla průhledný ekonomický zájem - v případě Zemanových slov o dřívějším nežádoucím vlivu USA a EU ovšem zřejmě nejen ten. Mimochodem pražský arcibiskup svým způsobem šel s kůží na daleko rizikovější trh než státní představitelé - těm by se nemohlo stát nic horšího než odřeknutí nějakých investic v hodnotě promile našeho hospodářství, daleko větší a přímočařejší zlo ovšem může popuzený Číňan spáchat na miliónech svých krajanů křesťanského vyznání a režim v Pekingu mnohokrát dokázal, že dovede kácet les s mohutným výskytem třísek.
Ostatně nejde zdaleka o Čínu, svobodu Tibetu a kardinálem Dukou vznesenou zásadní otázku pronásledování křesťanů v nejlidnatější zemi světa. Přikrčenost, kterou předvedla nejvyšší patra politiky, se řetězí třeba do pozoruhodných výkonů české policie, která si vymýšlí očividné záminky pro to, aby ve veřejném prostoru ztížila projevení názoru nesouhlasného s pročínskou politikou Hradu (vyhlášení náměstí neveřejnou zónou patří k mistrovským kouskům tohoto přístupu), a s tím kontrastujícím přimhouřeným okem pozoruje excesy Siova mávajícího komanda - rozdělování lidí do více kategorií co do přístupu úředních autorit k nim patří také k neblahým charakteristikám přikrčených zemí. Stejně jako agresivita vůči nositeli jiného názoru a nálepkování protivníka - ukázky lze najít prakticky v libovolném tweetu prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který také nepřímo - když svým nenapodobitelným způsobem zkoušel hanit ministra kultury Daniela Hermana - doznal, že pozitivní postoj k Číně byl jednou z podmínek účasti při oficiální večeři na Pražském hradě.
Otázkou je, zda v tomto ohledu kardinál Duka nepropadl a neocitne se na černé listině pro návštěvy podobného charakteru. Stane-li se však v budoucnosti přikrčenost před diktátory normou, bude přirozené, když se církev (nedosti na Dukovi, co třeba Václav Malý, Tomáš Halík nebo Ladislav Heryán!!) k oficiálním stolům nepustí, tak jako v minulých desetiletích, a bude to tak dobře. Od vrchnosti, která klidně svobodami svých lidí zaplatí za to, aby někdo nepřipomínal návštěvníkovi něco nepříjemného, se raději držme na distanc. Ve vší diplomatické slušnosti, ale pevně.
Filip Breindl
