Poznámka: 25. únor a nezamýšlená komunistická upřímnost

"KSČM se k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily," stojí v prohlášení. Otázkou je, zda mohla ona revoluce založená na podstatě násilí a diktatury jedné skupiny obyvatel vůči ostatním dopadnout bez zmíněných krvavých excesů pojmenovaných decentním výrazem "deformace"; rovněž se cudně mlčí o tom, že revolucionáři většinou vědomě sloužili cizí mocnosti - sovětské komunistické diktatuře, kterou v "generaci budovatelů první formy socialismu" vedl prominentní zločinec 20. století Stalin.

Prohlášení KSČM se ohání údajným prosazováním životních zájmů širokých neprivilegovaných vrstev, nezmiňuje už skutečnost, že řadu těchto skupin (živnostníky, drobné zemědělce) KSČ před únorem obelhávala a když se - zčásti i s jejich pomocí - ujala moci, odstraňovala je z cesty podle své libovůle. Že se hlásané ideály poněkud rozcházejí s praxí, brzy na vlastní kůži zjistili i mnozí oddaní sluhové revoluce.

KSČM se prý po listopadu 1989 omluvila všem, jejichž životy "deformace" negativně zasáhly. Řada bývalých politických vězňů, nucených emigrantů nebo lidí vyhozených ze zaměstnání či nepřipuštěných ke studiu by na to mohla mít jiný názor a není ani známo, že by KSČM po listopadu usilovala o nápravu dosud přetrvávajících nespravedlností například ve výši důchodů pro lidi perzekvované minulým režimem; proticírkevní kampaň svůj tón prakticky nezměnila. Ale to není podstatné - než nějaké neupřímné pseudoomluvy je lepší vidět pravou tvář dnešních komunistů v únorovém prohlášení. Lze si z něj udělat dostatečný obrázek o těch, kteří ve svém textu hovoří o hledání cesty k sociálně spravedlivé společnosti 21. století. 

Filip Breindl