Pouť národů na Maria Hilf
Již posedmnácté se v novodobé historii konala na poutním místě Maria Hilf u Zlatých Hor tzv. Pouť národů, na níž se sešly stovky poutníků z Německa, Polska a České republiky, kteří obsadili nejen ambity kostela, ale i přilehlé svahy. Mezinárodní složení se sešlo i u oltáře – mši sv. sloužil Joachim kardinál Meisner z Kolína nad Rýnem, jeho koncelebranty pak byli opolský arcibiskup Alfons Nossol, ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz a řada spolubratří v kněžské službě.
To, co letošní pouť odlišovalo od předchozích, byla slavnostní intronizace a umístění ostatků blah. Jana Pavla II. do relikviáře umístěného v lodi kostela. Po přivítání poutníků, P. Stanislavem Lekavým, duchovním správcem tohoto poutního místa, a P. Petrem Tarlinskim, působícím mimo jiné na opolské univerzitě, následovala společná modlitba růžence a pobožnost křížové cesty. V 11.30 pak začala samotná mše sv.
Maria, nebo Pilát?
Ve své homilii se Joachim kardinál Meisner zaměřil na text Kréda, resp. na dvě rozdílné postavy z tohoto textu – Panny Marie a Piláta. Zatímco Bohorodička reprezentuje všechny ty, co chtějí jít za Bohem, Pilátovými ústy mluví člověk a svět. „Když nenecháme do našich srdcí vstoupit Marii, zaplní prázdné místo Pilát a tím i svět, a my budeme dělat to, co chce svět, co po nás požaduje veřejné mínění a budeme poplatní falešným prorokům,“ varoval.
„Bůh tak důvěřuje Panně Marii, že jí svěřuje svého Syna. Také nás chce oslovit a svěřit nám svého Syna. Nedává nám nic krásnějšího, chce, aby se stal středobodem našeho života jako u Panny Marie,“ dal věřícím za vzor Nejsvětější Pannu a upozornil, že pokud jsou kostely povětšinou nejstaršími stavbami našich měst, tedy jakýmisi pilíři osidlování, máme být podle i my pilíři současného osídlení, současného světa, i my máme vnášet Krista do světa, být znamením víry pro všechny, vyzýval k opravdovosti kolínský kardinál.
Podotkl, že máme jen tyto dvě alternativy, jaké můžeme následovat, a vypočítával různé skutečnosti, jež oba dva, tj. Pannu Marii a Piláta, činí tak odlišnými: „Maria Kristu život dává, Pilát Mu ho bere, Maria se bojí Boha, Pilát se bojí lidí. Ježíš myje nohy učedníkům, Pilát si myje ruce nad Ním, Pilát vládne, Maria slouží,“ řekl otec kardinál, aby na poslední aspekt vzápětí navázal: „Kdybychom uměli sloužit, nemuseli bychom si dělat starosti o církev a o svět!“ A i zde stojíme před dilematem, zda říct Mariino „Jsem Služebnice Páně“, nebo „non serviam“, jež je z tohoto světa a má jako Pilát nespočet následovníků.
Blah. Jan Pavel II. na Maria Hilf
Při své návštěvě Československa v r. 1990 požehnal tehdejší papež Jan Pavel II. základní kámen pro nově budovaný poutní chrám Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. V r. 1995 vydal encykliku Evangelium Vitae věnovanou ochraně a nedotknutelnosti lidského života od početí po přirozenou smrt. Ve stejném roce byl arcibiskupem Graubnerem poutní chrám Maria Hil vysvěcen. Tyto dvě skutečnosti, kdy se život blahoslaveného papeže dvakrát takto protnul s historií Maria Hilf (poutě na Maria Hilf i křížové cesty o prvních pátcích jsou vedeny právě na úmysl ochrany počatého života), přiměly tým starající se o toto poutní místo k myšlence, že by bylo krásné, aby právě jeho ostatky našly v útrobách poutního chrámu svůj domov a věřící je sem mohli přicházet uctívat.
A tak si je po kladně vyřízené žádosti u krakovského kardinála Stanislawa Dziwisze 5. září přivezli z krakovského arcibiskupství, aby je po sobotní poutní mši sv. mohli rukama Joachima kardinála Meissnera slavnostně intronizovat, tj. vložit do proskleného relikviáře zabudovaného do zdi v interiéru poutního chrámu. Nadto ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz požehnal obraz blahoslaveného papeže visící nad prosklenou schránou s ostatky, tj. s kapkou krve, kterou nemocnému papeži odebírali lékaři v římské nemocnici Gemelli pro medicínské účely.
Láska touží být žita
Po několika minutách přestávky následovala pobožnost ke cti Panny Marie a blah. Jana Pavla II. Úvodní promluvy se zhostil opolský arcibiskup Alfons Nossol, který jednak navázal na homilii Joachima kardinála Meissnera, když poznamenal, že o počínání Piláta a jeho následovníků svědčí pohnutá historie Maria Hilf, jednak přidal i vlastní myšlenky, přičemž se zaměřil hlavně na lásku: „Láska nechce být porozuměna, láska chce být žita.“ Využil i faktu, že se na Maria Hilf sešli zástupci tří zemí ležících v srdci Evropy: „Když zůstane zdravé srdce, bude zdráv i celek,“ řekl a s poukazem na vlajky jednotlivých států vlající spolu s tou vatikánskou vedle sebe vyzval ke spojení všech.
Následovala adorace vedená otcem biskupem Františkem Václavem, zpěv „Tantum ergo sacramentum“ a poté už mohli ostatky blahoslaveného papeže za zpěvu písně „Ó, Jane Pawle, daj“ uctít i přítomní věřící. A od oné soboty tak bude moci učinit kdokoli z těch, kdo zavítá na toto krásné poutní místo.
Libor Rösner
(Převzato z webu DOO)
