Pokrok v arabském světě závisí na mezináboženských vztazích

Se zatajeným dechem sledoval svět, zejména ten západní, od počátku roku vývoj v arabském světě, kde v řadě zemí došlo k pádu diktátorských režimů nebo alespoň k úsilí o jejich svržení, jako například v Libyji. O trvajícím zájmu svědčí nedávná vyjádření jak Evropské unie tak nejrozvinutějších států světa, sdružených v takzvané G-osmičce, že jsou ochotny přispět finančně na rozvoj těchto arabských zemí, ovšem pod podmínkou, že budou pokračovat ve své transformaci v demokratické a tolerantní společnosti. Tak to vyjádřila G-osmička na svém zasedání v Dauvillu. Evropská unie rovněž podmiňuje svou pomoc demokratickými reformami, směřujícími ke svobodným volbám, svobodě tisku a shromažďování, k vládě práv a zákona, k boji proti korupci a ke kontrole armády.

Jenže, jak poznamenávají západní komentátoři, provést tyto reformy nebude snadné v zemích, kde je nesnášenlivost, autoritářství a korupce pevně a po staletí zakořeněna, a to mnohdy přímo v samotných zákonech. Předpoklady pro demokratický rozvoj, například existence nevládních organizací, tam prostě chybí. Jedním takovým problémem je náboženská nesnášenlivost a pocit nadřazenosti muslimů vůči křesťanům a Židům, mnohdy zakotvená v zákonech, které náboženskou svobodu jiných vyznání než islámu silně omezují. Neblahé ovoce toho se pak zvýšenou měrou projevuje při pádu autoritářských režimů, jako v Egyptě, kde uvolnění otěží vede k výbuchu skrytých protikřesťanských nálad. Jak známo, padly násilnostem v Egyptě za oběť už na tři desítky křesťanů, došlo k vypálení kostela a jiným útokům. Nový vojenský režim sice slíbil potrestání viníků, obnovu zničeného kostela a rovná práva křesťanů, mnozí Koptové – egyptští křesťané – však tomu příliš nevěří a obávají se zneužití revolučního hnutí muslimskými extremisty.

Obavy o svůj osud mají křesťané i v jiných arabských zemích, kde to kvasí, jako v Sýrii nebo Libyji. To je vede k emigraci; z deseti tisíc libyjských katolíků už zbylo v zemi jen několik set, třebaže jim povstalci proti Kaddáfímu slibují plná práva. V Sýrii, kde křesťané tvoří 10 procent obyvatelstva, mají rovná práva ústavou zaručena a obávají se proto revolučních změn ve prospěch muslimských radikálů. Jak rychle se situace může změnit, o tom ostatně svědčí případ z východního Alžírska, kde úřady koncem května bez udání důvodů nařídily zavření všech tamních sedmi protestantských kostelů...

Není tedy divu, že činitelé Evropské unie považovali za nutné ujistit představitele církví a náboženských hnutí v arabských zemích, kde došlo k revolučnímu kvasu, svou podporou náboženské svobody. Stalo se tak koncem května v Bruselu na výročním setkání představitelů Evropské unie s dvěma desítkami křesťanských, židovských, muslimských a buddhistických duchovních. Předseda evropské komise José Barroso je ujistil, že Evropská unie chce nadále podporovat demokracii a lidská práva. Obavy z vývoje v arabských zemích vyjádřili zejména zástupci křesťanských církví, jako například varšavský kardinál Kazimierz Nycz, který poukázal na opětovné protikřesťanské útoky, nebo předseda Rady katolických biskupských konferencí zemí Evropské unie, rotterdamský biskup Adrianus Herman van Luyn, který upozornil, že pokrok a stabilita v arabském světě závisejí na vývoji vztahů mezi tamními vyznáními; tyto vztahy se však spíše zhoršují.

Jak je vidět, situace křesťanů v arabských zemích není záviděníhodná. Je dobře, že si to západní svět uvědomuje, protože nesnášenlivost a předsudky vůči jedné skupině se mohou, pokud jsou tolerovány, rychle rozšířit i na další.

Olga Kopecká-Valeská

červen 2011