Po stopách dávných živočichů v Muzeu Prostějovska

Autoři výstavy RNDr. Vladimíra Jašková a Mgr. Tomáš Lehotský, Ph.D. návštěvníkům muzea přibližují mladé a moderní odvětví paleontologie – tzv. paleoichnologii (vědu o fosilních stopách). Ta nachází široké uplatnění nejen ve vlastní mateřské disciplíně, ale také v sedimentologii, stratigrafii a obecné geologii.

V horninách z dávných geologických dob zůstaly někdy uchovány kromě klasických zkamenělin i stopy po různých činnostech organismů a jejich životních projevech, které označujeme jako ichnofosilie ("ichnos" znamená stopa). Často nenajdeme původce stop, ale pouze různé šlépěje, chodbičky, doupata a otisky, které jsou jediným důkazem existence organismu v určitém prostředí. Vznik stopy je nejčastěji spojen se získáváním potravy, s potřebou obydlí nebo úkrytu a s pohybem. Stopy nebo šlépěje obratlovců v měkkém bahně vypovídají o pohybu, o způsobu života, o tom, jak získával potravu, jestli ji lovil nebo sám byl loven. K nejatraktivnějším nálezům suchozemských obratlovců z různých částí světa, především z USA a Kanady, ale i z Francie, patří nálezy celých chodníků a stezek se zachovanými stopami druhohorních obrů – dinosaurů. V minulosti byly jejich stopy vykládány různě – např. byly přisuzovány havranům z archy Noemovy. Nálezy u nás jsou v tomto směru velice skromné – dosud byla nalezena jediná prokazatelná dinosauří stopa v lomu u Červeného Kostelce.

Většina stop studovaných ichnology však přece jen patří nenápadnějším, ale rovněž velmi zajímavým mořským bezobratlým živočichům. Právě v moři totiž vznikla v geologické minulosti Země většina usazených hornin, v nichž se tyto stopy uchovaly. V bahnitém dně zde zanechali svoje stopy červi, měkkýši, trilobiti, korýši, ježovky. Někteří z nich rozhrabávali a provrtávali v honbě za potravou sedimenty mořského dna a zanechali v nich charakteristické  kanálky a chodby. K ichnofosiliím patří i otvory a chodby, které měkkýši vyvrtali do skal nebo ulit jiných živočichů, dále také rýhy na kostech po zubech dravců a zhojená zranění. O fyziologických projevech organismů svědčí např. fosilní výkaly a výměšky, vejce, hnízda a doupata.

K fosilním stopám patří nejen atraktivní nálezy ze světa, např. dinosauřích vajec či jejich hnízd, ale i nenápadnější a běžnější nálezy v horninách různého stáří, které známe i z naší republiky. Morava se může pochlubit četnými druhy ichnofosilií, které se nacházejí ve spodnokarbonských horninách Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny. Další velmi bohatou oblastí s výskytem fosilních stop jsou Beskydy a Chřiby. Horniny mladších třetihor se na Moravě vyskytují v prostoru mezi Ostravou a Znojmem, který geologové označují jako karpatská předhlubeň. Fosilní stopy zde lze nalézt na valounech hornin (vápenců) a schránkách měkkýšů (např. na lasturách ústřic) nebo na mechovkách. Řada nálezů pochází i z geologických lokalit Prostějovska, např. z Laškova, Hluchova, Služína a Seloutek. Vrtavá činnost živočichů se projevuje i v současnosti. Na vápencových pobřežích Jaderského moře můžeme vidět četné ukázky "práce" vrtavých mlžů.

Výstava Zkamenělé stopy není úzce regionálně zaměřená, její autoři ji koncipovali jako putovní a v rámci propagace prostějovské a olomoucké muzejní  přírodovědy ji nabídnou v příštím roce i dalším moravským muzeím. Díky finančnímu příspěvku Města Prostějova si mohli autoři dovolit nadstandartní moderně pojaté panely. S problematikou fosilních stop v nich seznamuje návštěvníky netradiční průvodce v podobě červa. O velké míře popularizace svědčí názvy panelů, např. "Dejte vejce malované", "Stopy jako důkaz zločinu", "Šlápoty druhohorních obrů", "Domove, sladký domove", "Koprolity, aneb kde je příjem, tam je výdej". Autoři shromáždili kolekci vzorků fosilních stop, pocházejících nejen z geologických sbírek obou muzeí a olomoucké přírodovědy, ale i z vlastních odborných výzkumů. Takto ucelená a komplexní výstava o fosilních stopách doposud v České republice neproběhla.

(z oficiální tiskové zprávy Muzea Prostějovska)