Pietu z Bílska vystavuje Národní galerie jako dílo letošní jarní sezony
Po několika letech restaurátorských prací mají návštěvníci možnost v Klášteře sv. Anežky České v Praze spatřit pozdně gotickou Pietu z Bílska, kterou se podařilo navzdory špatnému stavu zachránit.
Tak jako u většiny středověkých děl neexistují u Piety z Bílska přímé doklady o jejím autorovi, dataci, ani o původním kontextu. Řadu indicií poskytuje její řezbářský rukopis i dřívější umístění v kostele sv. Jakuba Většího v Bílsku. Zde byla od 18. století v nice barokního bočního oltáře zasvěceného Bolestné Panně Marii, jak dokládají záznamy ve farní pamětnici i snímky z počátku 20. století. V soupisech památek byla dříve považována za barokní. Roku 1993 byla Pieta zapůjčena do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, roku 2008 pak do Národní galerie, kde prošla rozsáhlým restaurováním.
„Bílsko na Strakonicku leží na pomezí jižních a jihozápadních Čech. Oba regiony měly pro dějiny pozdně gotického umění v Čechách mimořádný význam a zachovala se zde řada pozoruhodných děl, které patří mezi divácky nejpřitažlivější i v naší galerijní expozici. Věříme, že se k nim zařadí i Pieta z Bílska, která má rukopisem i kvalitou velmi blízko k nejvýznamnějším anonymům činným v tomto regionu – Mistru Oplakávání Krista ze Žebráka a Mistru Oplakávání Krista ze Zvíkova. Pieta je nyní po náročném restaurování publiku představena vůbec poprvé. Pietu z Bílska doplňují další díla, upřesňující její původní kontext a autorské připsaní. Návštěvníci se tak na výstavě setkají s díly z dlouhodobé expozice i krátkodobou zápůjčkou další z řezeb spojovaných s Bílskem ze sbírek Alšovy jihočeské galerie Hluboká“ uvádí kurátorka Národní galerie v Praze Štěpánka Chlumská.
Výstava představuje nejen současný stav Piety, ale i proces restaurování, který probíhal v restaurátorském ateliéru Národní galerie několik let.
„Zápisy v bílské farní pamětnici dokládají nejen úctu k tamější Bolestné Panně Marii, ale také opakované opravy sochy, poškozované červotočem. Na sklonku 20. století byla řezba už ve zcela havarijním stavu, zpráškovatělé dřevo napadené červotočem místy držela pohromadě pouze vrchní vrstva polychromie. Bez komplexního restaurátorského zásahu by se část řezby zcela rozpadla,“ dodává Štěpánka Chlumská.
