Petr Pithart o Senátu: Pojistka pro běžné i bouřlivé časy

Pozdější začátek se stal handicapem

Senát měl obrovský handicap, se kterým - řekl bych - se potýká dodnes. Politici se nebyli schopni dohodnout o volebním systému do Senátu, takže ústava čtyři roky počítala se Senátem a Senát ještě neexistoval, existuje od roku 1996. To samozřejmě vzbuzuje úvahy na téma ´čtyři roky jsme se bez Senátu obešli, tak asi tak potřebný není´.  Rozptýlit tento dojem vůbec není snadné, někdy se to dařilo lépe a někdy hůře. Já řeknu, za jakých okolností Senát plní svou funkci.

Dělba moci, kontrola, vyvažování

Celé to stojí a padá s konceptem kontroly moci, dělby moci. Jedna moc kontroluje druhou, zákonodárná výkonnou, výkonná zákonodárnou, pak je zde ještě soudní moc. V rámci té zákonodárné moci je to ještě zdvojeno tím, že tam jsou dvě komory. Ale funguje to je tehdy, a to už záleží na voličích a ne na těch, kteří jsou zvoleni, když se ty komory od sebe liší, když v nich není stejná většina. To se asi dvakrát nebo třikrát stalo a pak Senát může těžko působit jako pojistka.

Korigování chybných zákonů

Pořád ještě působí jako ten, kdo zachytává chyby, nedostatky, mezery v návrzích zákonů schválených poslaneckou sněmovnou, a vrací je opravené, doplněné. Toho si samozřejmě veřejnost moc nevšímá, protože jde často o detaily, ale velmi důležité. A je dobré připomenout, že v evropském měřítku, kde se to sleduje, z parlamentů, které jsou dvoukomorové, má náš Senát pomyslné největší procentuální úspěšnosti zásahů. Asi 60 procent senátních návrhů na opravy, doplnění, nebo dokonce návrhy na zamítnutí, sněmovna akceptuje. Uznává, že to či ono uniklo, udělala chybu, přehlédla, což je docela slušný výkon, protože sněmovna samozřejmě Senát z principu nemůže mít příliš ráda, protože je jejím supervizorem. Tedy tuto druhou funkci Senát plní, i když si to veřejnost příliš neuvědomuje.

Pojistka stability do bouřlivých dob

Třetí funkcí je taková záloha pro horší časy - doufejme, že k nim nikdy nedojde. Vezměte si Maďarsko a stranu Fidesz premiéra Viktora Orbána, která dnes beze zbytku ovládá politický život celé země. Má ústavní většinu, schvaluje si, co chce, změnila ústavu, omezila Ústavní soud. V Maďarsku nemají druhou komoru, to znamená, že tam není nikdo, kdo by tu první komoru, tu sněmovnu zabrzdil, zastavil. Senát to může udělat proto, že se vždy volí jen do jedné třetiny. V kterékoli situaci, i když je v zemi krize nebo se vynoří velký skandál a lidé jsou rozčileni, jsou rozhodnuti úplně doleva nebo úplně doprava, změnit úplně všechno, zákony, ústavu, vždycky přichází do Senátu jenom jedna třetina nových členů, těch, kteří jsou dejme tomu reakcí na rozčilení. Zbylé dvě třetiny tam jsou z dřívějška a z jiných voleb a zpravidla jsou schopni prudkým výkyvům zprava doleva zabránit. Taková situace u nás nebyla, ale často myslíme na únor 1948, jak by to vypadalo, pokud by byl existoval Senát. Možná, že by byl schopen lecčemu zabránit, protože by nebyl vyměněn přes noc, jako bývá vyměněna poslanecká sněmovna.

Zda se Senát svých funkcí zhostí, ovlivní voliči

Záleží na volličích, aby nezvolili stejný Senát jako sněmovnu, aby vážili, kdo má kde v dané chvíli převahu. To už nemůže rozhodnout ani ústava, ani volební zákony, to musí rozhodnout volič. Senát je pojistkou do všedního dne - to jsou ty opravy - ale i do velmi bouřlivého počasí.

Petr Pithart

Text vznikl přepisem části rozhovoru s ním pro Radio Proglas, titulky redakční, foto: senat.cz.