Papežská misijní díla ČR pro Bangladéš
Naše Papežská misijní díla (PMD) jsou v posledních letech v úzkém spojení s katolickou církví v Bangladéši, pravidelně tam směřují podporu nejpotřebnějším dětem. Jihoasijskou zemi (jednu z nejchudších na světě) loni navštívila delegace vedená P. Jiří Šlégrem, českým národním ředitelem PMD, a olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, předsedou České biskupské konference. Finanční dary na pomoc obětem cyklonu Sidr přijímají PMD na konto: 72540444/2700, variabilní symbol 40, poznámka Bangladéš.
Jak píše agentura Fides, ačkoli je Bangladéš převážně muslimským státem, křesťané (jichž je mezi zhruba 140 miliony obyvatel jen asi 280 tisíc) poskytují pomoc všem potřebným bez rozdílu rasy, náboženství, národnosti či kultury. Papežská misijní díla ČR tam pošlou výtěžek finanční sbírky během příštího roku, jakmile bude určen konkrétní rozsah pomoci.
Ředitel televize Noe P. Leoš Ryška, SDB natočil na misijní cestě do Bangladéše loni na přelomu ledna a února dokumentární film Srdce pro Bangladéš (odvysílala ho i Česká televize). Arcibiskup Jan Graubner po návratu uvedl: “Celá církev v Bangladéši působí jako mladá a živá. Mají hodně dětí. Jejich zbožnost je působivá. Všichni jsou tam chudí, což je vidět i na biskupstvích, ale dovedou společně krásně slavit a vyzařovat radost. Bylo vidět, že umějí slavit a slaví rádi, že je tam daleko méně individualismu, že jim nestačí společná bohoslužba. Zaujala mě láska k dětem a schopnost i malých venkovských farností připravit společný program. Ke každé farnosti patří nejen kostel a fara, ale i škola a hřiště či louka s venkovním pódiem a sál, ošetřovna i sirotčinec nebo internát, což vytváří normálnější prostředí pro život církevního společenství. Křesťané v Bangladéši tvoří poměrně malé společenství v muslimském moři, ale svými dějinami ukazují, že mají základní směr správný, když odolávají a neubývá jich. Kladou důraz na vzdělání v církevních školách (které jsou lepší než státní, a proto na nich studují i muslimové) a na společenství. Snaží se bydlet v katolických obcích. Kdo bydlí v diaspoře, posílá děti do katolických internátů, aby se upevnily ve víře v církevním společenství vrstevníků a v muslimském prostředí se neztratily. Na jednu farnost připadá vždy více církevních škol. Mají dokonce katolickou univerzitu.”
