P. Kodet: Následujme Ježíšův pohled plný lásky

"Každý rok se vždy po proběhlé konferenci zamýšlíme nad tím, co připravíme napřesrok. Někdy je to tak, že některé téma vnímáme jako aktuální pro církev, jindy je pro nás některý citát důležitý, ze kterého pak vzejde téma pro celou konferenci. Tentokrát zvítězilo téma povolání, o kterém jsme chtěli mluvit - povolání v nejširším slova smyslu, povolání, které má každý člověk, ne tedy pouze ve smyslu zúžení povolání pro kněžství či řeholní život, povolání od Boha k tomu, abychom konkrétním způsobem svůj život naplnili. K tomu jsme vybrali právě tento úryvek ze setkání Ježíše s bohatým mládencem a já jsem dostal za úkol zpracovat úvodní přednášku, tedy výklad tohoto biblického textu."

Ve své kněžské praxi se s tímto textem setkáváte, v čem byl teď pro vás nový, překvapila vás nějaká nová skutečnost?

"V čem je pro mě vždycky vzácný, je ta Markova zmínka o Ježíšově pohledu. Myslím, že je to klíč k pochopení mnoha věcí v našem vlastním životě a něčím, k čemu se musíme všichni pořád vracet - k tomu pohledu na Ježíše a hlavně do těch jeho očí, kterýma on se dívá na nás. V těch jeho očích poznáváme sebe, rozumíme svému poslání, skrze jeho pohled lásky dostáváme sílu žít to, co on od nás očekává. To je takový evergreen, který mě provází celý život. Co mě při letošní přípravě oslovilo úplně nově, bylo v souvislosti s tím, že Pán Ježíš po tom chlapci chce, aby se zřekl toho všeho co má, i když svůj majetek, který drží a spravuje legitimně, používá i k dobru. To si myslím, že je velice revoluční, že Pán Ježíš šel za hranice lidské dobročinnosti. To není jenom to, že pomáháme druhým, ale že je bereme jako bratry, se kterými se dělíme. Je to revoluční v tom, že člověk nemá právo si přivlastnit nic, s čím by se dostal nad ty druhé, mohl je ponižovat či manipulovat, blahosklonně se sklánět. Blahosklonnost není Boží postoj, on se stal s námi rovným, Ježíš se s námi identifikoval. Tohle mi letos vyvstalo nově, jak je potřeba jít dál, nezůstat jen při tom, že někomu pomáháme, ale začít se skutečně vnímat jako rovný s rovným s tím nejpotřebnějším člověkem, který má stejnou možnost mě obdarovat jako já jeho. A ptát se Pána, jakým způsobem to máme žít. Jsme totiž součástí bohaté společnosti - sami jsme bohatí tím, že máme vzdělání, máme kulturu, máme víru, máme zkušenost krásných lidských vztahů. To všechno je dar a to všechno chce Pán, abychom sdíleli."

Měl ten mladík už předem našlápnuto k něčemu nesprávnému, když nakonec reagoval odmítnutím Boží vůle?

"Myslím, že on skutečně nebyl připraven na ten dialog. Na první pohled to vypadá sympaticky, ale nebyl zralý na tu situaci. A ta nezralost se projevovala i v gestech, která neodpovídala vnitřnímu smýšlení nebo schopnosti sebezřeknutí, schopnosti vnitřní pravdivosti. To jde celým úryvkem. Současně je pro mě povzbudivé, že ani tyhle naše polovičatosti, předčasnosti a nevydanosti Pánu nebrání, když člověk začne skutečně chtít to slovo slyšet, chtít se s Pánem Ježíšem setkat, chtít ho poslechnout."

Na vaší interpretaci mě zaujala myšlenka, že tímto mladíkem mohl být samotný autor evangelního textu, svatý Marek. Znamená to, že svou šanci, své povolání dostal později?

"Myslím, že ano. On byl skutečně mladičký během Ježíšova pozemského života. Na tohle jsem nepřišel sám, upozornil mě na to jeden známý italský vykladatel Písma a jeho argumenty, které jsem tu všechny nezmiňoval, mně přišly velmi věcné, důležité a zdá se mi to normální, že právě on to musel popsat, protože to prožil. On tu lásku v Ježíšových očích viděl a to byl moment, který ho přivedl k tomu, že Pána zpovzdálí následoval a nakonec dospěl i k sebezřeknutí se a darování života Ježíši."

Otče Vojtěchu, co byste popřál návštěvníkům letošní charismatické konference?

"Nám všem bych přál, abychom nejenom zakusili, ale stále znovu zakoušeli ten Ježíšův pohled plný lásky a přijetí. Abychom z toho pohledu žili, v něm hledali vlastní důstojnost a tom pohledu na Ježíše abychom si  znovu uvědomovali, že není nic důležitějšího, než Ježíš sám, a pro něj abychom byli schopni ho následovat a s ním konali to, co on chce, abychom konali v tomto světě.

rozhovor vedl Štěpán Havlíček