P. Glaser: Pro jezuity je volba spolubratra Božím poselstvím
Katolická církev má od dnešního večera nového papeže. Kolegium kardinálů zvolilo za zavřenými dveřmi Sixtinské kaple Argentince Jorgeho Bergoglia. O osobě 76letého římského biskupa jsme si ve večerním vysílání Proglasu povídali s vedoucím české sekce rádia Vatikán paterem 
Milanem Glaserem.
Otče Milane, nový papež je vaším spolubratrem, členem Tovaryšstva Ježíšova… Co dalšího o něm můžete o říci?
Narodil se 17. prosince roku 1936, což znamená, že mu bude letos 77 let. Vím také, že v letech 73 až 79 působil jako provinciál v Argentině a potom jako rektor. V roce 1992 byl jmenován pomocným biskupem v Buenos Aires. Symboly kardinálského úřadu přijal od Jana Pavla II. o devět let později. Dnešní události jsou pro nás věřící velkým překvapením – je to skutečně volba, kterou nikdo z jezuitů nečekal. Samozřejmě máme radost, zároveň jsme ale zaskočeni a přechází to až v dojetí. Poprvé v dějinách usedl na Petrův stolec jezuita.
Myslíte si, že by to mohla být určitá satisfakce vašemu řádu, který musel v minulosti čelit například snahám o zrušení?
To určitě ano. K reflexi ale bude zapotřebí více času – jak říkám, jsme překvapeni, protože noviny jej nestavěly do role favorita a jeho jméno se v médiích moc neobjevovalo. Pro nás jako pro jezuity je to určitě jak říkáte… Ono jezuité tu volbu vnímají asi jinak než nejezuité. Budeme o tom muset přemýšlet a před Pánem promeditovat, co nám Bůh říká také jako jezuitům. Alespoň já to takto cítím.
Jak jste vnímal atmosféru v Římě, která provázela atmosféru oznámení jména nového papeže?
Přijetí Jorgeho Bergoglia bylo velkolepé. Myslím, že většina Italů ocenila především jméno, které si zvolil. František je italský národní patron a sám původem Ital, takže pro obyvatele Říma je to velmi milé zaskočení. Z každého slova nového papeže bylo opravdu vidět, že má srdce na dlani. Silným momentem bylo hlavně ticho modlitby před požehnáním, kdy jásající náměstí úplně ztichlo. Z toho se skutečně ještě vzpamatovávám.
