Odkaz Jana Pavla II. očima historika

Co se vám vybaví při vyslovení jména Jan Pavel II.?

Pro mě je to vyloženě osobní záležitost. Jednak to byl papež mé generace, vnímal jsem ho jako papeže, který nastavuje vnímání všech dalších, kdo po něm přijdou. Nejen tím, že se narodil ve stejný den jako já, se pro mě stal inspirací a vzorem v povolání ke kněžství.

Do jaké doby se Karol Wojtyla narodil, jak moc ho ovlivnilo dětství v pozdějším životě?

On prožil celé dramatické 20. století, které bylo komplikované zvlášť v Polsku. Dále tu byly složité rodinné poměry jeho rodiny, dospívání s otcem vojákem. To vše hrálo ve formování jeho charakteru důležitou roli.

Jak jeho životní cestu poznamenala válka a komunistická diktatura?

Tyto dějinné události vytvářejí vnější rámec jeho kněžského a biskupského působení. Zažil nejprve německou okupaci, která byla zvlášť v Polsku tíživá a nebezpečná. Pak žil v komunistické zemi, kde situace přece jen odlišná než v Československu: v Polsku měla církev určitý prostor k životu, který se Karol Wojtyla snažil svým nekompromisním způsobem rozšiřovat a hájit. Myslím, že je zajímavé, že se při tom snažil o některé pastorační přístupy již z 20. a 30. let, které systematicky přestupovaly bariéry mezi duchovními a laiky, dříve běžnými.

Jaké přístupy to byly?

Neváhal se podílet na aktivitách s mládeží, jezdil s nimi na vodu, hory a sdílel s nimi život. Dříve se oproti tomu trvalo na stavovské bariéře mezi duchovními a laiky.

Jak proměnil pontifikát Jana Pavla II. církev?

Jeho pontifikát byl nesmírně dlouhý, odehrával se ve světě, který se mezitím radikálně proměnil. Někteří historici dokonce pokládají rok 1989 za mezník, kdy končí krátké 20. století a začíná nová éra. Celkové zhodnocení je tedy složité. Jistě však můžeme říct, že přebral církev v roce 1978, v době, která prochází velkou deziluzí, tak jako celá západní společnost. Po optimistických 60. letech přišla určitá kocovina, strach z atomové války, obavy z budoucnosti. V církvi panovalo zklamání z nenaplněných očekávání vkládaných do 2. vatikánského koncilu, která se za jeho pontifikátu objevila. Zároveň však Jan Pavel II. podnikl zásadní kroky směrem k uzdravení vztahu k židovské tradici, k mezináboženskému dialogu. Šlo o velmi odvážná a razantní gesta. Jednoznačně se přihlásil ke konceptu lidských práv. Katolická církev se tak stala jednou z velkých institucí, které lidská práva ve světě hájí a prosazují je. Zasazoval se také za mír ve světě. Na druhé straně se intuice a směřování nastavené na koncilu nenaplnily. V tom lze vidět i určitý polský vliv, kdy Jan Pavel II. vsadil na centralizaci a autoritativní vedení církve.

Co znamenal pro vedení komunistických zemí východního bloku a Sovětský svaz?

Když někdy slyšíme hesla, že porazil SSSR, je to podle mě přehnané. Nicméně hrál jistě velkou roli ve všeobecném povzbuzení jeho odpůrců. Detailně znal myšlení komunistů a ukončil dosavadní politiku kompromisů a naivity vůči komunistickým režimům. To hrálo důležitou roli zvlášť v Polsku, které bylo, dá se říct, takovým nejslabším článkem východního bloku. Zvolení polského papeže bylo obrovským povzbuzením pro Solidaritu a další opoziční hnutí, protože najednou nalezly silnou oporu v zahraničí. Po jeho návštěvách v Polsku vždy následovala vlna opozičních aktivit, což bylo velice důležité. Polsko tak rozhýbalo dění v celém sovětském bloku a udávalo směr opozice v Evropě. Bylo dynamickou silou za protirežimními hnutími.

Byl spíše mužem dialogu, nebo byl nesmlouvavý a tvrdý?

To je velmi ambivalentní. Nesporně byl mužem dialogu, také o tom často mluvil. Ale byl to dialog směrem ven, to znamená například mezináboženský dialog, setkání v Assisi, dialog s židovskou tradicí, koneckonců i s ateisty. Zároveň v některých oblastech moc dialogický nebyl, například co se týče role teologie a myšlení. Nebyl ani příliš laděný ekumenicky ve smyslu, že by se výrazně rozvíjely ekumenické snahy. Kladl spíše důraz na rozvíjení katolické identity. Problémy v mnoha směrech přebíjel heslem: „Když to nejde silou a úsilím, tak to půjde ještě větší silou a úsilím.“ Vlivem své silné charismatické osobnosti dokázal spoustu věcí posouvat a tlačit je silově.

Jak působí jeho odkaz mezi mladými lidmi?

Z mladých učinil velkou prioritu svého pontifikátu, viděl v nich budoucnost církve a světa. Měl o jejich budoucnost strach. Po roce 1989 byl například jedním z mála, kdo kritizovali globální konzumní kapitalismus s jeho nenasytností a zaměřením na stále větší spotřebu. To mělo určitě velký vliv na další směřování církve. Otázkou samozřejmě je, nakolik ho v dnešní ahistorické době mladí znají a hlásí se k němu. Myslím, že je spíše tím, kdo nastavil určité priority v církvi a jeho nástupci v tom pokračovali.

Je jeho kritika v souvislosti s problémem zneužíváním dětí a mladistvých v církvi oprávněná? Neřešil tuto věc dostatečně?

K tomu se budeme moci vyjádřit, až budou otevřeny vatikánské archivy z oné doby a zjistíme, o čem skutečně věděl a na čem se mohl svými rozhodnutími podílet. Nesporné je, že vlna odhalování přichází za jeho pontifikátu počínaje 90. lety a církev na ně dlouho nereagovala dostatečně razantně. Minimálně měl podíl na určité „klerikální institucionální kultuře“ v katolické církvi, která dává přednost tento problém neřešit. V popředí byla snaha ochránit hlavně pověst církve. Byla zde menší péče o oběti a zájem řešit problém jako takový. Co znal, tedy nevíme, ale že na kurii panovala mentalita skandály zakrývat a podceňovat, na místo se k nim stavět čelem, to je už dnes nesporné.

Jakou stopu v církvi dodnes Jan Pavel II. zanechal, lze ho krátce zhodnotit?

V současnosti na to máme asi ještě příliš malý odstup, jednoznačně se to povědět nedá. V určitých momentech církev zásadně posunul a pomohl jí vyřešit některé letité problémy a traumata. Určitě jí nalil optimismus a energii. Jako první naplnil rčení, že papež je farářem celého světa: hodně cestoval, byl všude přítomný. Na druhou stranu u něj vnímám řadu problematických zásahů, jako třeba zákaz rozvoje teologie osvobození a další. V některých směrech šlo o naprosto přelomové papežství, nesmírně inspirativní a energické, ale na druhé jsou tam i některé stíny, které budeme ještě muset zhodnotit a vyrovnat se s nimi.