O dětech, číslech, porodech i neporodech, Číňanech a Evropanech
Chápu sekulární společnost, kterou už obtěžuje neustálé napomínání ze strany církve, různých křesťanských společností anebo občanských sdružení, které vybízejí k zachovávání života a vystupují proti zabíjení a potírání nenarozených. Chápu, že může být tímto tématem už znuděná. Asi jako pubertální dítě, které musí stále dokola od rodičů poslouchat různá napomenutí, třeba že musí chodit do školy a ne za ni. Jenže stále nové a čím dál tím víc absurdní zprávy, čísla a statistiky, které přicházejí ze světa i z nejbližšího okolí, nedovolují mlčet. Tak tedy znovu, po sté, po tisící a určitě ne naposledy.
Na začátek něco málo statistiky
23 % lidí v Česku používá antikoncepci, největší podíl zaujímají mladí ve věku od 20 do 29 let. Těch, kdo brání početí, je mezi nimi téměř dvojnásobek. Výsledky průzkumu zveřejnila agentura Median, která oslovila více jak 7 800 osob. Necelá polovina lidí užívajících antikoncepci spoléhá na kondomy, na těsném druhém místě zůstávají hormonální tablety. O přirozeném plánování rodičovství průzkum veřejného mínění mlčí.
Následky dlouhodobého a masivního používání hormonální antikoncepce jsou už zřejmé. Dívky a ženy, které se léta snažily pomocí léků početí vyhnout, později znovu podstupují hormonální léčbu jenom proto, aby mohly otěhotnět. Vedle počtu umělých ukončení těhotenství v Česku pozvolna vzrůstá také počet samovolných potratů, alespoň podle údajů Ústavu zdravotnických údajů a statistiky. Potraty, ať už umělé nebo přirozené, se nejčastěji týkají těhotných žen mezi 30 a 34 rokem, pro umělé ukončení těhotenství se nejvíc rozhodují matky, které už mají dvě děti. Jak je vidět, číslo dvě stále zůstává v očích mnoha rodičů nepřekročitelnou hranicí „normálu“.
Ve světě, v Evropě
Na problém nedostatku mladé populace pomalu začíná narážet Čína. Letos je tomu 30 let od začátku tamní politiky jednoho dítěte, podle světových agentur už ale úřady v Šanghaji začaly povolovat manželům druhé dítě. Zjisťují totiž, že mají málo mladých mužů a žen, kteří by podporovali své stárnoucí spoluobčany. Jenže ouha, lidé nezmění své návyky ze dne na den jenom kvůli změně v zákonech. Ukazuje se, že mnoho dvojic už o druhé dítě nestojí. Za těch několik desítek let se jedno dítě stalo v Číně chtěným standardem. Jeden potomek stačí k tomu, aby se uchovalo jméno rodiny, další se už ale Číňanům zdá být překážkou například ke svobodnému využívání volného času. Politika jednoho dítěte také stihla zničit tradici čínské společnosti, která očekávala právě od dětí zajištění rodičů ve stáří. Dnes si lidé zvykli, že toto břemeno za ně nese stát.
Evropa už dávno ví, že má problém s dorostem. Navíc vysoký počet přistěhovalců pomalu proměňuje tvář kontinentu. Tak například podle britského deníku Daily Telegraph, citovaného Vatikánským rozhlasem i serverem idnes.cz, patří muslimská jména k těm, která dávají rodiče novorozencům v Bruselu nejčastěji. A když křesťané v Amsterodamu pořádají kongres věnující se rodinám, nezapomenou feministické organizace vzdorovitě zvednout hlavy. Uvidíme, jestli je se stejnou odvahou a bojovností budou zvedat také proti budoucím evropským imámům.
A co u nás?
„Bohužel jste těhotná. Na kdy chcete napsat termín?“ uslyšela známá v gynekologické ordinaci. Na termín porodu se jí lékař asi neptal, ten si žena sama neurčuje. Předpovědi míry porodnosti se u nás řídí ekonomickými prognózami. V naších očích málo peněz znamená málo dětí. Tomu se říká opravdový vnitřní nepřítel. Zabíjí nás vlastní pohodlnost. A i v tom se projevuje pokřivenost určitého typu postoje: chce-li dnes někdo přimět lidi k přirozenému životu, musí hrozit vymíráním populace, přílivem přistěhovalců anebo prostě tím, že na stará kolena nebudeme mít nikoho, kdo by na nás vydělával. Že by se někdo nechal oslovit jednoduše životem, radostí, láskou? Na to jsou lidé příliš zatvrzelí a smutný je jejich svět. A tak všichni, kdo máte (třeba pod srdcem) jen jiskérku naděje, neuduste ji. Nechte ji růst, sílit, žít.
