Nový světec - trapistický mnich br. Rafael Arnaiz Baron

Nestává se často, aby mezi svaté byl přijat člen kontemplativní komunity. Bratr Rafael vstoupil jako mladý do trapistického kláštera San Isidro de Duenas. V klášteře záhy onemocněl: těžká cukrovka ho přinutila několikrát se vrátit domů a nakonec jí v sedmadvaceti letech podlehl. Právě vytrvalost a důvěra v Boha s jakou své utrpení přijímal nakonec vedly papeže Jana Pavla II. aby mladého mnicha blahoslavil a Benedikt XVI. přijal mezi svaté. Převor trapistického kláštera v Novém Dvoře v západních Čechách P. Samuel Lauras řekl, jaký je význam vytrvalosti ve zkouškách, jakými procházel br. Rafael.

Otec Samuel se také vyslovil k tomu, jak se odkaz španělského mnicha dotkne novodvorského konventu.

Bratr Rafael ve svém klášteře nalezl komunitu, kterou miloval a kde bratři oceňovali, že tento křehký mladík, který není schopen vést řeholní život, vstává ve tři hodiny ráno, aby se účastnil nočního oficia, s obtížemi vykonává svou práci. Někdy byl na ošetřovatelně velmi osamělý a litoval, že není dostatečně zdráv, aby mohl následovat bratry ve způsobu života, jenž byl tehdy mnohem přísnější než dnes. Mohl však trávit celé hodiny před svatostánkem. Nebylo dokonce ani možné , aby kvůli svému zdraví složil sliby nebo uvažoval o tom, že se stane knězem. Přesto ve svém životě nacházel útěchy. Zde je část z jeho deníku:

"Během svého přecházení noviciátem, kdy jsem nevěděl, co dělat,... jsem se podíval proti svému zvyku z okna...

Slunce vycházelo. V přírodě panoval nesmírný mír…Vše se začínalo probouzet... země, obloha, ptáci... Vše se pomalu tiše probouzelo na Boží příkaz..., vše poslouchalo jeho božské zákony, ochotně a plynule, zvolna, klidně, světlo i temnota, modrá obloha i tvrdá zem pokrytá ranní rosou... Jak je Bůh dobrý, pomyslel jsem si... Mír přebývá všude kromě lidského srdce.

A pomalu, klidně, prostřednictvím tohoto pomalého, klidného úsvitu naučil Bůh i mne poslouchat..."

Svatý bratře Rafaeli, oroduj za nás!