Nobelova cena pro dílo Schumana, De Gasperiho a Adenauera

Už se v minulosti stalo, že udělovatelé Nobelovy ceny míru šlápli pořádně vedle, stačí vzpomenout ocenění pro Jásira Arafata nebo Baracka Obamu hned v počátcích jeho prezidentského působení. Není pochyb, že vyznamenání Evropské unie u mnohých vyvolá pozdvižení obočí, jenže zdůvodnění jaksi smysl dává - společenství, které se do současnosti rozrostlo na 27 států, je vyznamenáno za přispění k mírovému soužití evropských národů a ke stabilizaci postkomunistických zemí střední a východní Evropy. Ať si o současné Evropské unii a některých jejích snahách myslíme cokoli, její přispění ke klidu na kontinentu, který svou délkou prakticky nemá historickou obdobu, je těžko zpochybnitelné. Dostává-li EU Nobelovu cenu za mír, není to pro její současné adorování multikulturalismu, rovných příležitostí ad absurdum či agresivního sekularismu, nýbrž pro ideu autentických politiků Roberta Schumana, Alcida De Gasperiho, Konrada Adenauera a dalších, kteří na poválečném rumišti dali vzniknout dříve nemyslitelné kooperaci mezi Němci, Francouzi, Italy a národy Beneluxu. Je to pobídka pro evropské politiky, aby kontinent udrželi v čele úsilí o dodržování lidských práv ve světě, a to nikoli selektivně, jak se v současnosti děje, ale také s ohledem na nejohroženější skupiny, mezi něž jistě patří v mnoha zemích světa i lidé pronásledování pro své náboženské přesvědčení, z drtivé většiny křesťanské.