Naši delegáti na jednání Federace katolických rodinných svazů v Evropě

Federace sdružuje 16 zemí, některé z nich, například Ukrajina, jsou mimo Evropskou unii. Jednání ve Štrasburku se účastnil i předseda české Asociace center pro rodinu Jan Zajíček. Pro Radio Proglas zhodnotil (652.8 KB) význam evropské organizace vystupující pod zkratkou FAFCE.

Katolické rodinné organizace vytvořily evropskou federaci i proto, že ačkoli jsou rodinné záležitosti v kompetenci jednotlivých států, rozhodnutí na evropské úrovni ovlivňují postavení rodin ve společnosti. Proglasu to po jednání ve Štrasburku sdělila (840.5 KB) ředitelka Národního centra pro rodinu při České biskupské konferenci Marie Oujezdská.

U příležitosti štrasburského setkání členských organizací FAFCE takto shrnula svá očekávání vůči evropské a národní rodinné politice:

1. Rodina je základem a východiskem pro tvorbu lidského potenciálu společnosti. Za nejlepší předpoklad pro zdařené partnerství a rozvoj dětí považujeme rodinu založenou na manželství.

2. Rodina jako společenství je nejdůležitější společenskou jednotkou, v níž je darovaný život přijímán a doprovázen až ke svému konci. Naléhavě zdůrazňujeme důstojnost každého člověka, zvláště na začátku a na konci jeho života.

3. Rodina je zpravidla sociálním prostředím, kde děti budují spolehlivé vztahy, rozvíjejí důvěru a tak mají možnost vyrůstat v osoby s vlastní odpovědností. Rodiče mají být proto uznáváni jako ti, kteří mají především povinnost děti vychovávat a kteří mají být v této úloze podporováni.

4. Děti jsou významným zdrojem naší budoucnosti. Společnost by měla ve všech oblastech podporovat to, co rodinnou péči doplňuje a rozvíjí.

5. Rodiče mnoho investují proto, aby mohli dětem nabídnout optimální možnosti rozvoje. Mají právo na přiměřené vyrovnání svých nákladů a ohodnocení svého úsilí. Společnost je vybízena k tomu, aby zaručila vyváženou kombinaci finančního i nefinančního ohodnocení ve formě časových možností a budování infrastruktury.

6. Rodiče mají mít právo, aby sami rozhodovali o rozvržení svého rodinného a profesního zapojení. Odpovídající systém transferů musí zajistit možnost věnovat se rodině na úkor zaměstnání. Podmínky profesního světa mají být nadále utvářeny s ohledem na jejich přijatelnost rodinnému životu.

7. Rodiče a děti mají vzájemnou mezigenerační odpovědnost. Jejich vzájemná solidarita musí být posílena celospolečenskou solidaritou, vyjádřenou přiměřenými systémy sociálního zabezpečení. I když spadá rodinná politika do působnosti členských států, je spoluvytvářena četnými evropskými opatřeními. Je proto potřebné zkoumat tato opatření i z pohledu jejich přijatelnosti pro rodiny. Současně musejí i národní státy přijímat odpovědnost za politiku, která je spravedlivá vůči rodinám.