Na tenký led - církev a Romové v pořadu Všimli jsme si

Nechceme se v něm soustředit ani na aspekty kriminality páchané menšinou a údajně nedostatečně stíhané a trestané, stejně tak ponecháme stranou problematiku sociálních dávek a jiných příspěvků vyplácených lidem, kteří sami vůči společnosti nevnímají žádné povinnosti. Nechceme se rovněž přidávat k úvahám o údajné či skutečné radikalizaci většinové společnosti, problematiku jsme omezili na církevní prostředí a otázku co církev dělá a dále může konat pro zmírnění problémů ve vzájemném soužití?

Ani pak - jak se ukázalo při pořizování rozhovorů v prostředí fary v brněnských Zábrdovicích, centru tamního "Bronxu", Vesničky soužití v Ostravě-Muglinově nebo s romským knězem P. Vojtěchem Vágaiem, není problematika o nic víc zjednodušena. Jak v praxi realizovat princip "odsuzuj hřích, ale miluj hříšníka", jak se připravit na neúspěch a zklamání, jak vnímat jako lidi potřebné obyvatele nepřizpůsobivých komunit, když současně jsme obklopeni jinými lidmi s naléhavou potřebou pomoci, kteří mnohem více spolupracují anebo vzbuzují soucit? Jak - čistě prakticky řečeno - usednout bez předsudků do stejné kostelní lavice s příslušníkem minority, jejíž členové bez velkých skrupulí okrádají v tramvaji jiné farníky cestující na bohoslužbu? A jak dát podrážděné veřejnosti najevo, že církevní počínání vychází z realistických předpokladů, z dlouholeté znalosti terénu?

Složité hledání odpovědí charakterizuje komplikovanost celé problematiky, která rozhodně není připravena pro zkratkovitá a emocemi vybuzená "řešení" navrhovaných ulicí. Právě s tímto vědomím předkládáme náš pořad, který chce pozvat k poctivému přemýšlení o celé záležitosti. Vysíláme tento pátek 20. září 2013 od 16 hodin, opakujeme v sobotu v 11.05. Na závěr citace z rozhovoru s P. Jiřím Rousem, farářem z Brna-Zábrdovic: "Myslím, že neúspěch je pro nás jako denní chléb. Nejobtížnější pro mě subjektivně a mám dojem, že i pro mé spolupracovníky, je skutečnost, že stále znovu lidem, kteří k nám přicházejí - dětem, mládeži, mladým dospělým, nabízíme přátelství, otevřenost, srdečnost, přátelský kontakt, ale oni se velice často zachovají jako nepřátelé. Jednat s někým přátelsky a přitom někde vzadu mít napsáno, že je potenciální nepřítel, je to nejtěžší a nás to zklamává a deptá. Ti, kteří vydrželi delší dobu tuto práci dělat, hledají už jen náboženské motivace. (...) Jsou to většinou hluboce věřící lidé, kteří přednášejí své těžkosti Bohu a od něj žádají sílu. Od něj také sílu dostávají, i když se nedá říci, že by se to tím stalo snadným, ale dá se to takhle alespoň vydržet."