Mše připomněla výročí nástupu Lucemburků na český trůn

„Onen ´král cizinec´ vykonal pro tuto zem mnohem více, než ti, kteří zůstávají doma. Víme, že právě on na svých cestách diplomatických i vojenských spoluvytvářel dějiny Evropy, ale také připravoval, aby se hlavní město jeho království, Praha, mohla stát evropským centrem,“ zmínil při kázání Duka. Upozornil také na ostatní zásluhy Jana Lucemburského, především na otevření arcibiskupství v Praze, položení základního kamene ke katedrále na Pražském hradě a počátku civilizace vzdělanosti.

Mezi přítomnými zasedli velvyslanci zemí, ve kterých ještě dnes vládnou šlechtické rody. Mnozí panovníci těchto zemí jsou potomci královského páru Jana a Elišky. O hudební doprovod děkovné mše se pod vedením Josefa Kšici postaral Pražský katedrální sbor, Svatovítská chorální schola a studenti Pražské konzervatoře. Zazněla mše Notre Dame, jejímž autorem je Guillaume de Machaut, sekretář krále Jana. „Tato mše je napsána jako první cyklická skladba, která hudebně doprovází mši svatou. Až po sto letech se ostatní autoři pustili do podobného psaní hudebních forem, jako je mše svatá,“ komentoval hudební část bohoslužby organizátor Milan Novák.

V průběhu minulého roku probíhalo mnoho oslav ke vzpomínce nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Hudební i historické akce a mnohé výstavy se uskutečnily nejen na území Lucemburského velkovévodství, ale i ve vlasti krále Jana a v německém Špýru, kde si Jan vzal za manželku dědičku českého království Eliškou Přemyslovnou. Kromě včerejší děkovné mše mohli návštěvníci také ještě naposledy navštívit výstavu Královský sňatek v Domu u Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, na místě, které Jan s Eliškou opravdu obývali po první čas jejich společného žití.

Lucemburkové vládli na našem území zhruba 130 let a Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem IV. přinesli dle historiků české zemi rozkvět.