Mimo záznam s českými kardinály - závěrečný díl fejetonů před konkláve
Česká církev vysílá na konkláve pražského arcibiskupa, kardinála Dominika Duku. Jeho předchůdce na svatovojtěšském stolci, kardinál Miloslav Vlk byl členem volebního sboru, z něhož vzešel poslední papež Benedikt XVI. – před zahájením konkláve účastníky promluvou oslovil český jezuita, kardinál Tomáš Špidlík, který kvůli věku nad 80 let mezi voliteli nebyl. Kapitolou o našich krajanech končí redaktor Proglasu Filip Breindl svůj minicyklus ke konkláve 2013.
Považuji za velkou čest, že za poměrně nedlouhý život jsem se mohl osobně setkat se všemi čtyřmi českými kardinály té doby, byť s takovým Tomášem Špidlíkem opravdu jen velmi letmo během jeho návštěvě v rodné zemi v roce 2005. Vůbec k nejbližšímu kontaktu došlo – může to znít trochu překvapivě – s kardinálem Františkem Tomáškem, protože o žádném jiném ze čtyř uvedených nemohu říci, že bych jim během liturgie umýval ruce, tak jako devítiletý ministrant při vysvěcování obnoveného kostela v Krásném Lese na Karlovarsku.
Se všemi ostatními jsem se setkal už jako redaktor a vůbec bych jim nemohl mít za zlé, kdyby i vůči Proglasu uplatnili jistou ostražitost, kterou si jako církevní činitelé vůči sdělovacím prostředkům vytvořili, a chovali se sice korektně, ale se zřetelným odstupem, a pečlivě vážili každé slovo s vědomím, že do éteru může vyjít i v upravených nebo zcela zkreslených souvislostech.
Je potěšitelné, že naše rádio zařadili do jiné kategorie jakési instituce společného zájmu, k níž chovají plnou důvěru a nebojí se tak hovořit mimo záznam. Zatímco poklad vzešlý ze setkání se světovými kardinály, která popisuji v předchozích kapitolách, tvoří nahraný materiál a společné fotografie, v případě Dominika Duky a Miloslava Vlka jde o rozmluvy, z nichž žádný záznam neexistuje, a přesto to nepovažuji za ztrátu.
Právě kardinál Vlk zavedl tradici adventních setkání pro novináře, trochu tím zároveň vyhověl předvánoční poptávce sdělovacích prostředků po rozhovorech s církevními představiteli. Jeho nástupce Dominik Duka tuto akci zachoval, pouze ji loni přesunul na lednový termín – možná s úmyslem pořádat ji v termínově méně náročné době než je advent, do toho ale zase přišlo jeho jmenování kardinálem … Z Proglasu rádi jezdíme setkat se s našimi kolegy v branži, naše excentrická poloha v Brně má také své výhody, ale občas sami cítíme, že jsme mimo dění a není od věci tento deficit kontaktu zmírnit.
Dá se snadno propočíst, kolik času může hlavní hostitel věnovat jednotlivým návštěvníkům, když známe přesné číslo v řádu desítek – nemnoho, o to více si ceníme otevřeného rozhovoru, který kardinál Duka vedl s výpravou z Proglasu v předsálí refektáře dominikánského kláštera u svatého Jiljí v Praze. Připadalo mi, že je sám rád, když jednou může odložit veškerou diplomacii a hovořit otevřeně, zasmát se, okomentovat, zavzpomínat na časy věznění, na Václava Havla nebo také na arcibiskupa Karla Otčenáška a na závěr vyhovět žádosti svých posluchačů o požehnání. Mezitím se také mohl seznámit s našimi starostmi materiálního i jiného rázu, těžko říci, zda by měnil.
Novoroční číše se konala i letos, její termín se zase o kus posunul nyní až do závěrečných lednových dnů a bude-li tento vývoj pokračovat, brzy dostane akce přívlastek jarní. Kdo by se těšil na pokračování rozpravy s kardinálem Dukou, musel by být zklamán – v cestě nestály žádné globální události (kdo by tehdy tušil, co nastane ve světové církvi už za necelý měsíc), ale docela obyčejná a prozaická viróza, jakých bylo za uplynulou zimu více než dost. Rozšířit množství nezávazných výpovědí se tak nepodařilo, zatímco těch oficiálních přibývá rychlou řadou s tím, jak přicházejí události. Přejme kardinálu Dukovi, aby se mu při jeho povinnostech dařilo najít časový prostor pro rozhovor mimo novinářské záznamové zařízení, sobě pak, abychom mohli být u toho.
Filip Breindl
