Marková: Drobní dárci jsou oporou hospiců

20. dubna 2020 Události, Vysílání v době pandemie Autor: Eva Svobodová

S koronavirovou epidemií se změnil i způsob zdravotní péče, která se nyní již neobejde bez ochranných pomůcek, jako jsou roušky, dezinfekce či rukavice. Jak se s touto situací vypořádávají mobilní hospice, které jsou založené na péči o nemocného v jeho domácím prostředí? „Jsme vděční za jakoukoliv pomoc,“ říká Monika Marková, předsedkyně Fóra mobilních hospiců a zároveň ředitelka Hospice sv. Štěpána v Litoměřicích.

Fórum pod sebou sdružuje přibližně 40 hospiců, agentur domácí péče a charitních organizací, které poskytují specializovanou paliativní péči v domovech pacientů. Podle M. Markové se mobilní hospice na počátku krize tak jako jiná zdravotnická zařízení potýkaly s naprostým nedostatkem ochranného materiálu. Co se týče roušek, dostalo Fórum prostřednictvím senátu 60 tisíc ústenek coby dar z Tchaj-wanu. „Moc nás to potěšilo, krásné na tom bylo hlavně to, že šlo o dar. Nezavazovali jsme se k žádnému přátelství na věčné časy, jako tomu bylo u zásilky z Číny,“ podotýká Marková.

Další prostředky jako rukavice či dezinfekce zůstávají ovšem dodnes spíše nedostatkovým zbožím. „Zvláště první dny byly dobou nejistoty, museli jsme spoléhat sami na sebe a naše dárce, které máme v regionech,“ říká předsedkyně Fóra, která jako největší problém vnímá to, že od vlády přišel zákaz, aby se zdravotnická zařízení zásobovala sama. „Některé malé mobilní hospice mají zásobu rukavic třeba jen na 14 dní,“ odhaduje. Pomoc však podle ní přichází. Jak od státu, tak jednotlivců, často prý materiálně pomáhají pozůstalí někdejších pacientů.

Jak Marková uvádí, nějaký enormní zájem o mobilní hospicovou péči v souvislosti s covidem-19 nezaznamenala. Změnil se hlavně způsob práce s pacienty a jejich rodinami. „Využíváme všechny prostředky, jaké současná technika dovoluje, například skype,“ dodává. Neznamená to, že by však pacienty fyzicky nemohli navštívit, pouze konzultace a poradenství probíhají primárně po telefonu či internetu, v závislosti na technickém vybavenosti domácností.

Osobní kontakt zůstává nejdůležitější. „Současná situace je mimořádná tím, že jsme si uvědomili, jak nám osobní setkání chybí. Naše sestřičky se shodly na tom, že si neumějí představit, že by navzdory všem rizikům nevykonaly v rodinách pozůstalostní návštěvu. Obrovsky mě to potěšilo,“ zdůrazňuje Marková.

Otázkou je však další existence hospiců. „Hodně záleží na tom, zda ten který hospic dosáhl na příspěvky od zdravotních pojišťoven,“ upozorňuje Marková. Ty, které je nemají, jsou závislé na darech, a podle ní se nacházejí ve velkém ohrožení. Pro financování hospiců se využívají také jednorázové benefiční akce, které se kvůli epidemii musely rovněž rušit. „Máme naštěstí velkou oporu v individuálních dárcích, zpravidla z řad pozůstalých,“ říká a dodává, že mnozí z nich nyní posílají dokonce více peněz než obvykle. „Chci za to moc poděkovat, protože tito dárci hospice drží nad vodou, a poprosit, aby na nás mysleli i nadále,“ shrnula Monika Marková.