Magda Vašáryová a Milan Lasica: Díky koronaviru jsme teď stále spolu

Lasica: Jen s humorem lze zůstat nad věcí

Na Slovensku jste známý jako glosátor aktuální situace v televizním pořadu Sedem. Jak ji tedy vnímáte?

Současná situace je zvláštní právě tím, že nevíme, kdy skončí. To je na ní nejhorší. Samé tipy, dohady, ale nic jistého.

Pobavilo vás něco v posledních dnech?

Bez humoru se tyto věci zvládat nedají. Bez něj se podléhá panice, zatímco s humorem je možné zůstat nad věcí.

Co vám přináší tato nečekaná pauza osobně do života?

S manželkou nám přináší opravdu nečekanou situaci, a to, že jsme stále spolu. Běžně máme každý svou práci, své povinnosti, vidíme se denně jen chvíli. Teď jsme spolu pořád.

Co vám nyní nejvíce chybí?

Nejvíc právě to, že nemůžu pracovat. Vlastně se ani tak nebojím o sebe, starost mi dělá hlavně osud ostatních lidí u nás v divadle (bratislavské Štúdio L+S, pozn. redakce). Jsme závislí na tržbách, a proto jsme teď ve velkém ohrožení.

Jak se teď vůbec daří umění na Slovensku?

Divadlo se bez obecenstva samozřejmě hrát nedá, někteří se proto snaží o kontakt s publikem alespoň prostřednictvím informačních technologií.

 Máte pochopení či radu pro ty, kteří tráví karanténu v pyžamu u seriálů a jsou rádi, že nemusí nic dělat?

Víte, ono se toho teď moc dělat nedá. Přestože jsme se ženou činorodí, jsme zároveň již senioři, čili spadáme do kategorie, která by nikam chodit neměla. Pro nás je situace skutečně omezující.

Vašáryová: Proti panice mi pomáhá cynismus evolučních genetiků

V době, kdy Evropu zasáhla epidemie, měnila se na Slovensku vláda. Jakou podporu teď nacházejí Slováci u svých politických představitelů?

Slovensko těží z toho, že bývalý prezident Andrej Kiska naštěstí velmi uklidnil situaci, co se týče prezidentského úřadu, věděli jsme, že se na něj můžeme spolehnout. Stejně pozitivně vnímám i jeho nástupkyni Zuzanu Čaputovou. To bylo velmi důležité i při změně vlády. Někteří odstupující členové ze SMERu či SNS už dopředu umožnili budoucím ministrům účastnit se některých vládních aktivit. Bývalý premiér Robert Fico se sice snažil vrátit hysterickou atmosféru, jejímž vytvářením je pověstný, ale naštěstí se mu to nedaří. Za nejpozitivnější osobnosti současné vlády považuji ministra zdravotnictví Marka Krajčího a zejména ministryni spravedlnosti Márii Kolíkovou.

Jak je to na Slovensku s aktivizací občanské společnosti?

Občanská společnost je u nás skutečně aktivní, což je velice důležité. Existuje mnoho iniciativ, lidé si vzájemně pomáhají. Pozitivně vnímám, že vymizel hněv, mrzutost a určitá rozmazlenost, které byly předtím přítomné. Mám ovšem zkušenost, že taková situace nikdy netrvá dlouho, jako jsme to zažili například v roce 1968 nebo 1989.

Co by se podle Vás dalo udělat, aby se tato pozitivní energie zachovala nadále?

To bude záviset na tom, jak dlouho bude celá tato mimořádná situace trvat. Já osobně dělám to, že si čtu rozhovory s evolučními genetiky, kteří mají na věc až cynický náhled. Jejich výroky typu: „Lidé po šedesátce jsou geneticky nepotřební“ mi dodávají jistý odstup, který mi vlastně velmi pomáhá (smích). Jako můj muž, který nedávno po dosažení osmdesátin prohlásil: „Naštěstí už teď nemůžu umřít předčasně“.

Neobáváte se vlivem současného uzavření hranic, že se ozvou hlasy po zachování tohoto opatření i nadále?

Určitě ne, rozhodně ne na Slovensku. Jsme otevřená ekonomika, mnoho Slováků pracuje v zahraničí. Toto už se nemůže vrátit. Spíše očekávám určitou lhostejnost vůči koronaviru, stejně jako to bylo v případě slepičí chřipky.

Myslíte si, že nás tato situace může i někam posunout?

Dlouhodobě si uvědomuji, že ve společnosti je zapotřebí změn. Z historické zkušenosti víme, že ty se snadno prosazují v období válek. Myslím si a doufám, že i tato pandemie lépe nastartuje změny. Obrovsky mě rozčilují stížnosti lidí na rychlost současného světa, které často v rozhovorech slýchám. Ne, svět není rychlý, naopak: my, zvláště ve střední Evropě, se potřebným změnám bráníme. Podívejte se na to, co se teď děje v Maďarsku. Máme bohužel sklony být reakční.