Letos bude svatořečen i Jan XXIII., píší vatikanisté
Podle informací italského listu La Stampa teologická komise posuzující procesy svatořečení přidala Jana XXIII. v posledních dnech ke kanonizaci Jana Pavla II., aby mohla proběhnout současně, pravděpodobně v prosinci, těsně po skončení Roku víry. O zatím nepotvrzené skutečnosti jsme hovořili s církevním historikem a teologem P. Tomášem Petráčkem.
Pro svatořečení je jistě třeba vyhovět řadě dalších kritérií než jen časové vhodnosti, ale případná letošní kanonizace Jana XXIII. jistou logiku má - z hlediska výročí 50 let od jeho smrti i končícího Roku víry vázaného na druhý vatikánský koncil, jenž Jan XXIII. svolal. Souhlasíte?
"Určitě by to dávalo smysl zvláště proto, že zatím ty oslavy nebyly tolik zaměřeny na koncil, který byl jistě přelomovou událostí 19. a 20. století, jak by se dalo očekávat. Svatořečení Jana XXIII. by význam koncilu i jeho osobnosti zvýraznilo."
Co je podle vás na osobě Jana XXIII. výrazné a současně nepříliš zmiňované v současné reflexi. Co by se o něm mělo více říkat?
"Celkově pokud se bavíme o beatifikacích a svatořečení papežů, myslím, že bychom měli řešit i jiné věci, než jen jejich osobní zbožnost. Pokud jde o roli papeže ve vedení církve, která se vyvinula zvláště v 19. a 20. století tak, že jejich pozice je velmi centrální a klíčová, pak je rozhodující, jakým způsobem ti papežové dokáží moudře a dobře vést církve v moderní společnosti. To je velmi specifické oproti minulosti, protože žijeme v době, kdy dynamika změn je bezprecedentní a role papežů v tom je nesmírně komplikovaná a těžká. Jan XXIII. také díky tomu, že byl osobně nesmírně zbožný muž žijící z evangelia a modlitby, ale měl také jako dřívější nuncius v Bulharsku, Turecku a Paříži hlubokou znalost moderní společnosti, dokázal pochopit, že je potřeba některé věci v církvi změnit a udělat jakousi bilanci, inventuru života té doby."
Lze to chápat tak, že jedním z podstatných kritérií pro uznání svatosti papeže je posouzení jeho pontifikátu, a to i v případě, že podobně jako Jan XXIII. stráví papežstvím pouze malou část svého života?
"Dokonce si myslím, že je to klíčové. Co by se mělo podtrhnout u Jana XXIII., je určitá schopnost poodstoupit, vzdát se výkonu některých pravomocí a nechat svobodně jednat koncil. Je to málo známá věc, on na začátku podpořil kardinály a biskupy, kteří nechtěli jenom sněm, jenž by schválil dokumenty připravené římskými grémii, ale koncil, na kterém by se všechny problémy skutečně projednaly a diskutovaly. To by bez podpory Jana XXIII. rozhodně nešlo. Zároveň prokázal určitou pevnost a schopnost prosadit svou vůli, aby koncil mohl proběhnout, protože se proti němu stavěla významná část římské kurie."
Srovnávají-li se osobnosti Jana Pavla II. a Jana XXIII., v čem spatřujete hlavní spojovací prvek mezi těmito papeži? Je to třeba schopnost změnit svým působením svět okolo?
"Není náhoda, že si Jan Pavel II. zvolil jako své papežské jméno jména svých dvou bezprostředních předchůdců Pavla VI. a Jana XXIII., protože se přihlásl k jejich dědictví a chtěl v něm pokračovat. To, co je spojuje je to, co chybělo řadě jejich předchůdců v 19. století - že nejde jenom o hlubokou osobní zbožnost a svatost, ale také o hlubokou zkušenost pastýře, kněží a biskupů, kteří opravdu znají problémy lidí, žijí s nimi a vědí, že je třeba prosadit určité změny. Speciálně u Jana XXIII. bylo jasně patrné, že si jako historik uvědomoval, že církev se vždycky v minulosti proměňovala a má-li plnit své poslání ve světě, svou misii v tomto světě, musí se adaptovat a proměňovat i nadále. A Jan Pavel II. se v tom snažil pokračoval."
dotazy kladl Filip Breindl
