Komentář: Víra ve světě na prahu roku 2014
Nejen o pronásledování křesťanů a o působení papeže Františka hovoří ve svém zamyšlení publicistka Olga Kopecká – Valeská, někdejší ředitelka českého vysílání Radia Svobodná Evropa. Komentář uvádíme v sobotu 11. ledna 2014 v 7.30 a 18.05, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
Svatý Otec František přitahuje davy – to vyplývá nade vší pochybnost z počtu prodaných vstupenek na jeho veřejná vystoupení ve Vatikáně. Za loňský rok jich bylo přes šest a půl milionu, třikrát více než u jeho předchůdce. Bohužel to však neznamená, že lidé se staví stejně pozitivně k církvi či víře v Boha na celém světě. Jak vyplývá z různých mezinárodních studií a průzkumů, 75 procent světové populace žije v zemích, kde je drasticky omezena svoboda náboženského vyznání, třebaže jejich vlády většinou podepsaly Univerzální deklaraci lidských práv, která obsahuje i právo na náboženskou svobodu.
Podle zjištění americké Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu porušuje tuto svobodu například dnešní Rusko, navzdory okázalému pobožnůstkářství prezidenta Putina. Ačkoliv se ruské státní dráhy například rozhodly vysílat ve vlacích rozhlasem po drátě pořady o pravoslavném křesťanství, trpí členové jiných křesťanských denominací v Rusku šikanou či přímo pronásledováním. Stejně je tomu v jiných republikách bývalého Sovětského svazu, zejména ve střední Asii.
Podobně je tomu i v Číně, kde tamní režim pronásleduje jak členy státem nekontrolovaných křesťanských církví, tak muslimy a členy meditačního hnutí Falun Gong a tibetské buddhisty. Nejhůře jsou však na tom křesťané v některých afrických zemích, například v Nigérii, a především na středním a blízkém Východě, třebaže tam jejich pronásledovateli nejsou vždy režimy, ale i různá hnutí radikálních islamistů. Uveďme například Irák, Írán, Pákistán, Afghánistán, Sýrii, Libanon a Egypt. Soustavné pronásledování tam vede k exodu křesťanského obyvatelstva, jak zaznamenal o Vánocích i papež František. Svatý Otec odsoudil ve své vánoční promluvě diskriminaci křesťanů v těchto zemích, jíž nelze nečinně přihlížet. Připomeňme v této souvislosti chystanou papežovu cestu na Blízký východ i jeho nedávné setkání s předsedou Organizace pro islámskou spolupráci, a jiné diplomatické aktivity Vatikánu.
Papež František však vyzval o Vánocích ke spolupráci ve věci světového míru i příslušníky jiných vyznání a dokonce i ateisty. Toto jeho úsilí nalezlo už leckde ozvěnu, jako když například palestinský prezident Mahmud Abas dal ve svém vánočním poselství Ježíše Krista všem Palestincům za příklad.
Papež však obrátil pozornost i do vlastních řad, svou kritikou některých poměrů i uznáním nutnosti určitých reforem. Je zřejmé, že nezavírá oči před faktem, že v posledních letech řada věřících z církve vystoupila z nespokojenosti nad některými jevy, jako například zneužívání mladistvých kněžími. „Fatální situace“, jak se vyjádřil mohučský biskup kardinál Karl Lehmann, existuje ve vztahu mezi věřícími a církevními autoritami zejména v Německu. Řada německých biskupů už se vyjádřila k nutnosti najít nové odpovědi na staré otázky. V této souvislosti se ozvalo mnoho pozitivních reakcí na okolnost, že Svatý Otec svolal na říjen letošního roku mimořádnou synodu, jejímž středobodem má být rodina.
Jako velmi pozitivní lze hodnotit dva jevy, o kterých bych se tu chtěla ještě zmínit: Bývalá sovětská republika Moldávie slavila loni poprvé Vánoce po vzoru katolické církve a na Kubě se katolická církev v posledních třech letech stala prakticky mluvčím opozice, jako jediná organizace, schopná politicky vyjednávat s kubánskou vládou o sociálních reformách.
Olga Kopecká - Valeská
