Komentář týdne: Navrácení církevního majetku a osobní zájmy politiků
Zákon o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi je momentálně projednáván parlamentem České republiky. V rámci třetího čtení dochází ke značným obstrukcím a člověka nemůže nenapadnout, čemu to vlastně slouží.
Nemá cenu se zamýšlet nad tím, jak je zákon konstruován, jak jsou dávno doloženy a popsány všechny podklady, ze kterých se vycházelo. Nemá smysl vyvracet dávno vyvrácené pochybnosti, o tom, že církev vlastnila majetky, o kterých se jedná. Podle mého názoru jsme spíše svědky celkového ataku na církve, ataku na jednu součást občanské společnosti a všechny důvody, které jsou uváděny jsou z tohoto pohledu spíše důvody zástupnými. Hovořit neustále o tom, že je lépe připravit zákon výčtový, hovořit o tom, že majetek byl církvi zabrán již Josefem II.a vymýšlet si další a další důvody, které mají ospravedlnit odpor k tomuto zákonu je podle mého názoru projev určitého zoufalství poté, co všechny tyto námitky byly objektivně vyvráceny. Bylo doloženo, že církve majetek vlastnily, že jej užívaly, a že z výnosu tohoto majetku se financovaly.
Vzniká otázka, proč tedy tento postup tak vadí. Proč zákon, který zatíží státní rozpočet částkou rovnající se 1,7 promile státního rozpočtu je natolik významný. Nemohu se ubránit myšlence, že je tak významný právě proto, že se jedná o církve, že je významný právě proto, že na tomto tématu se může každý politik zviditelnit. Že se vůbec nejedná o podstatu věci. Nejedná se o to, jak se vyrovnat s dědictvím totalitního státu, ale naopak, jak využít či zneužít tématu, které ve společnosti rezonuje. Je to podle mého soudu nebezpečný trend, protože témat, která jsou populisticky použitelná, je řada. Otázkou je, která z těchto témat budou použita příště, která zvednou dav, která vytvoří nenávist. Myslím si, že tento trend je velice nebezpečný. Stále lze doufat, že zákon nakonec projde, že vášně a určité vzedmutí mysli bude uklidněno. V každém případě je škoda, že se principů demokracie zneužívá jenom a jenom proto, aby bylo dosaženo určitých politických cílů.
Karel Štícha
