Komentář týdne ke sporům o církevní restituce
"Máme opravdu kuriózní situaci, křesťanští politici dělají, jako že vlastně o nic nejde. Předseda církvím ne zrovna příliš nakloněné ODS se za restituce bije jako lev. A dva konzervativní poslanci ODS, kteří proti církvím ani proti restitucím v zásadě nic nemají, jsou proti. A to jsem si kdysi myslel, že politika je racionální. Že chytří muži v čele této země promýšlejí všechna řešení a pak z nich po důkladné úvaze vybírají ta nejlepší. A ono je to přitom jako ve školce, kde jedno dítě nemluví s druhým, protože mu vzalo kyblíček," uvažuje analytik Občanského institutu Matyáš Zrno, publicista a vysokoškolský pedagog, v našem Komentáři týdne. (Premiéra v sobotu 31. května v 7.30 nebo v 18.20).
S církevními restitucemi je to opravdu k vzteku. Osmnáct let čekají církve na vrácení komunisty ukradeného majetku. Osmnáct let se čeká na komplexní řešení vztahu církve a státu tak, aby konečně přestal platit komunistický církevní zákon z roku 1949. Teď jsme konečně před cílem. Dohodly se církve mezi sebou. Dohodla se Ekumenická rada církví s vládou. Dohodla se koalice uvnitř. A přesto návrh zatím neprošel. A není to proto, že – jak se dalo očekávat – spustili sociální demokraté a komunisté bubnovou palbu s kompletním arzenálem proticírkevních argumentů..nebo spíše obyčejných pomluv a pseudohistorických výmyslů, kterými se obracejí na malého českého člověka, vychovaného v představě církve, beroucí ubohým poddaným poslední žvanec od úst, aby měla na desátky pro tlusté mnichy.
Projednávání zákona zablokovali čtyři poslanci ODS, Vlastimil Tlustý, Jan Klas, Juraj Raninec a Jan Schwippel. Moje první reakce byla jednoznačná – pomsta Tlustého jeho stranickému konkurentovi, předsedovi ODS a premiérovi Mirku Topolánkovi, který ho vyšachoval ze všech pozic. Nebylo by to poprvé, co Tlustý dělá problémy. O poslanci Klasovi toho moc nevím, ale zato mě překvapili pánové Raninec a Schwippel. Raninec je katolík a o Schwippelovi vím, že to je jeden z mála poslanců, kteří nad věcmi skutečně přemýšlejí a mají většinou rozumné názory. Vím, že v ODS je dost politiků s národoveckým pohledem na církve coby protinárodní, habsburskou instituci. Vím, že je tam dost politiků, kteří by „flanďákům“ nejraději nic nedali… Ale vím také, že tito dva pánové k nim nepatří. Proč tedy dva konzervativní koaliční poslanci byli proti?
Dovolte mi malé odbočení. Mladí křesťanští demokraté, jichž jsem také členem, schválili usnesení, kterým KDU-ČSL vyzývají, aby spojila jednání o zákoně s důvěrou vlády. Tím by dle našeho mínění umožnila rebelům z ODS, aby hlasovali pro. A to bez ztráty tváře, protože koalici snad rozbít nechtějí. Dostalo se nám od KDU-ČSL výtek, že situaci příliš hrotíme a že restituce sice jsou její prioritou, ale ne zas tak velkou. Koneckonců předseda Čunek už na lidoveckém sjezdu v Pardubicích řekl : „Mirek Topolánek (…) mě vyzval, abych jako programovou prioritu KDU-ČSL vzal vyrovnání se s církvemi. Já jsem mu řekl: ´Proč bychom to dělali?´ My máme jiné priority, toto je pro nás naprostá samozřejmost, kterou potřebuje vláda.“ Naprostá samozřejmost to ale zřejmě není pro všechny poslance ODS. A bez nich to nejde. Řekli jsme si tedy také, že by nebylo od věci s nimi promluvit. Zjistit, kde je problém a svými malými silami se pokusit věci nějak pomoci. Blesková odezva pánů Ranince a Schwippla byla důkazem že o jednání mají zájem. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme jediní, kdo se s nimi baví. Že je za celých několik týdnů kontaktoval jen kadinál Vlk, kterého ovšem nemoc donutila setkání odříct, a my. A abych nezapomněl – dvě minuty s nimi mluvil ministr Gandalovič.
Nebudu zacházet do detailů našeho jednání. Oba pánové nám prezentovali svá stanoviska. S něčím jsme nesouhlasili, s něčím ano. Leccos se dle našeho názoru dá řešit. Především jsme si ale z jednání odnesli dojem, že se s nimi dá mluvit. A že zrovna tento základní předpoklad lidské komunikace ve sněmovně a v koalici poněkud chybí. Nám to přišlo naprosto samozřejmé. Je nějaký problém, má se řešit. Nechtějí hlasovat pro, pojďme je přesvědčit. Pojďme to alespoň zkusit. Čekali jsme, že je bude přesvědčovat ministr kultury, politici KDU-CSL, ministr Gandalović, který má restituce v ODS na starosti... A ono nic, ticho po pěšině. Jako by sněmovna byla klubem autistů. Nepočítáme-li za diskusi seřvání vzpurných poslanců premiérem a předsedou poslaneckého klubu ODS…
Ano, tak to bohužel chodí ve vedení této země. Klíčové zákony se předkládají poslancům na poslední chvíli a počítá se, že jejich loajalita stačí na to, aby hlasovali tak, jak jim řekne vedení. Když je někdo proti, je zrádce. Místo slušného a konstruktivního jednání tvrdý nátlak.
Máme opravdu kuriózní situaci, Křesťanští politici dělají, jako že vlastně o nic nejde. Předseda církvím ne zrovna příliš nakloněné ODS se za restituce bije jako lev. A dva konzervativní poslanci ODS, kteří proti církvím ani proti restitucím v zásadě nic nemají, jsou proti. A to jsem si kdysi myslel, že politika je racionální. Že chytří muži v čele této země promýšlejí všechna řešení a pak z nich po důkladné úvaze vybírají ta nejlepší. A ono je to přitom jako ve školce, kde jedno dítě nemluví s druhým, protože mu vzalo kyblíček.
Matyáš Zrno, Občanský institut
