Komentář týdne: Církev musí počítat s omyly v médiích
V souvislosti s volbou nového papeže přinášíme zamyšlení nad mediálním obrazem svatopetrského stolce a církví vůbec. O sdělovacích prostředcích a církvi hovoří publicistka Olga Kopecká Valeská, někdejší ředitelka české redakce Radia Svobodná Evropa. Její komentář vysíláme v sobotu 2. března 2013 v 7.30 a 18.05, v neděli v noci v 1.45 a opakujeme v pondělí v 10 hodin.
Odstoupení Benedikta XVI. z papežského úřadu rozpoutalo pravou mediální smršť. Nutno ovšem podotknout, že reakce seriózních sekulárních západních médií byly uměřené, bez divokých spekulací či nepřiměřeně drsné kritiky. Čím blíže k volbě nového papeže, tím více se ovšem zájem médií začal soustřeďovat na osobnosti kardinálů, kteří by, alespoň podle odhadu novinářů, mohli nejspíše připadat v úvahu. Jejich údajné vyhlídky se začaly rozebírat jednak podle barvy pleti a země původu, tak podle takříkajíc odborných znalostí: jak je ten či onen obeznámen s chodem Vatikánu, jak se vyzná v problematice vztahů s muslimy, ale také, nakolik rozumí světu médií. Například komentátoři předních amerických deníků se shodují, že komunikace se světem bude jedním z důležitých úkolů nového papeže. Nakolik dokáže světu představit poslání církve a její hodnoty? To bude do značné míry záležet na jeho vztahu, či vztahu Vatikánu vůbec, k médiím.
Bylo by totiž bláhové přehlížet, že dnešní svět je propojen médii. Sdělovací prostředky hrají vysoce důležitou úlohu při formování veřejného mínění, a to nejen u lidí nevěřících či lhostejných, ale i věřících.
Jako bývalá dlouholetá redaktorka rozhlasové stanice Svobodná Evropa si vzpomínám na mnohé příklady. Sekulární média začala hrát pro církev významnou úlohu především po zvolení polského papeže Jana Pavla II. Svět o něm prakticky nic nevěděl a proto bylo nesmírně důležité, že jej s ním média seznamovala: s jeho povahou, s jeho dlouholetým zápasem s polským komunistickým režimem, později s jeho snahami o svobodu všech komunisty porobených zemí. Západní státníci, kteří usilovali o totéž, v něm začali vidět důležitého spojence. Křesťané v porobených zemích zdroj světla a naděje, povzbuzení ve svém vlastním zápase s totalitou. A nejen křesťané. Když rakouská televize vysílala reportáž z památné cyrilometodějské pouti na Velehrad v roce 1985, ukázalo se v jejích rozhovorech s účastníky, že mnozí z poutníků nejsou členy katolické církve, ba někteří nejsou ani věřící. Přišli za nadějí, kterou jim církev díky Janu Pavlu II. začala poskytovat. A tato naděje se šířila do značné míry díky médiím, při čemž důležitou úlohu tu sehrála Svobodná Evropa. Vysílali jsme nejen živě reportáže z papežových cest, ale i přesné, ověřené a fundované zprávy o jeho dalších aktivitách, jakož i informace a komentáře o dění v církvi doma i ve světě.
V Rádiu Svobodná Evropa se ovšem přísně dbalo na přesnost informací, na informovanost samotných redaktorů. Bohužel to však není stejné u dnešních sekulárních médií. Církev musí spíše počítat s jejich neznalostí, s chybami a nedorozuměními, jež nemusí být zaviněny zlou vůlí. Proto je podle mého navýsost důležité, aby se budoucí papež obklopil znalci mediálního světa. Takoví poradci by mohli zabránit podobným aférám, jaká vznikla kolem nešťastné mediální interpretace přednášky Benedikta XVI. na řezenské univerzitě…
Nepřátelé církve dovedou obratně využívat médií ke svým účelům. Zejména u nás. Ale i neznalost, nepřesné formulace, omyly, nedbalost a lenost a předsudky některých novinářů ovlivnily ze posledních 20 let negativně vztahy mezi církví a společností u nás. Je třeba mít to na paměti, počítat s tím a předcházet tomu.
To platí samozřejmě pro vztahy církve k médiím nejen u nás, ale ve světě vůbec, i když tak zvaná seriozní sekulární média na Západě se chovají většinou zodpovědněji.
Olga Kopecká - Valeská
