Komentář Olgy Kopecké-Valeské: Ženy v muslimské společnosti

Mezinárodní den žen se u nás v rodině nikdy neslavil, vždycky Svátek matek. Nicméně v České republice se stalo zvykem, alespoň v médiích, všímat si kolem 8. března situace žen jak u nás, tak i jinde ve světě. Zvykli jsme si už na to, že v západních zemích zaujímají ženy vysoké postavení ve společnosti: v politice, v ekonomii atd. U nás se ženy po roce 1989 prosazovaly jen pomalu - když se rádio Svobodná Evropa přestěhovalo v roce 1994 z Mnichova do Prahy, byla jsem jako šéfredaktorka jeho českého vysílání v elektronických médiích bílou vránou.

Dnes je tomu naštěstí jinak - máme dokonce i ombudsmanku. Jak jsou však na tom ženy v bývalém tak zvaném třetím světě? I v Asii a Africe je už možné, aby se žena, alespoň v některých zemích, stala poslankyní, ba dokonce i předsedkyní vlády. Jenže toto vnější zdání často klame: V Indii, Indonésii a jinde mají ženy ve společnosti často postavení podřízené, ba někdy rovnající se otroctví. Thomson Reuterova nadace nedávno prováděla průzkum situace žen v 22 arabských zemích. Zjistila například, že Egypt se po revolucích tak zvaného arabského jara dostal na nejnižší příčku pomyslného žebříčku: situace žen se tam drasticky zhoršila. Téměř sto procent žen je tam vystaveno sexuálnímu obtěžování a násilí. V řadě arabských zemí, například Saúdské Arábii, Sýrii, Iráku nebo Jemenu, je otec nebo manžel absolutním pánem nad ženskými členy rodiny, a to i v otázkách života a smrti. Existují tam dětská manželství, což se rovná prodávání do otroctví, v Saúdské Arábii nesmějí ženy řídit auto či bez doprovodu mužského člena rodiny na ulici. V mnoha zemích mají ženy omezený přístup ke vzdělání, zaměstnání či lékařské péči. Ještě nejlépe z arabských zemí jsou na tom Omán, Kuvajt a Jordánsko.

Špatně jsou na tom ženy i v řadě nearabských, avšak muslimských zemí, zvláště tam, kde platí právo šaría. V řadě těchto zemí jsou ženy častěji než muži popravovány nebo zabíjeny rodinnými členy, a to i za takové "zločiny", jako sňatek s mužem jiné víry, nebo bez dostatečných důkazů. Podle britského tisku počet obětí jen na Středním východě dosahuje desetitisíců.

Velmi smutným a znepokojujícím zjištěním je, že v řadě muslimských zemí platí sňatek muslimky s křesťanem za zločin, který se namnoze trestá smrtí.

V některých zemích, zejména pak v Sýrii, se stalo běžnou praxí, a to i úřední, mstít se na ženách za provinění mužského člena rodiny. Ženy jsou mučeny, aby se z mužů jejich rodiny vynutilo přiznání.

Podle západních organizací bránících lidská práva mohou být v některých muslimských zemích sice zákony na západní úrovni, mezi lidem, zejména na venkově, však stále panují staré zvyky patriarchální společnosti, v níž je žena zcela podřízena muži. Tak je tomu například v Pákistánu či Afghánistánu. Co se Afghánistánu týče, panují tam mezi vzdělanými vrstvami obyvatelstva značné obavy z vývoje situace po odchodu západních vojsk. Ženy, které po porážce Talibanu mají otevřenou cestu i do parlamentu, se obávají změny zákonů a návratu Talibanu. Jeden z kandidátů na prezidentský úřad v jarních volbách Ahmad Zia Masus řekl v rozhovoru pro Svobodnou Evropu, že v Afghánistánu bohužel zatím nedošlo k politické ani sociální revoluci.

Jak je vidět, kromě změny zákonů je v řadě zemí někdejšího třetího světa třeba i výchovy, jež by vedla ke změně smýšlení.

Olga Kopecká-Valeská pro Radio Proglas

březen 2014