Komentář - Křehká Evropa

V centru Evropské čtvrti v Bruselu se mezi moderními budovami evropských institucí krčí barokní kaple. Tady se po bohoslužbách v přísálí scházejí příchozí, úředníci, europoslanci, aby debatovali o všem možném, o společných zájmech i o společném dobru. Protože – jak v Hospodářských novinách poznamenal Mario Monti – evropské společenství je na tom podobně jako všechny mezilidské vztahy, když do nich obě strany neinvestují, chřadnou. A investovat tady znamená víc než riskovat kapitál, jde o chuť spolu tvořit něco nového, o odvahu kriticky důvěřovat i odpouštět.

Evropský parlament od založení urazil dlouhý kus cesty od debatního klubu stárnoucích, byť respektovaných politiků až k téměř klasickému parlamentu. Letos budeme poprvé volit europoslance, kteří pak vyberou předsedu Evropské komise. Unijní parlament sice stále nemůže navrhovat zákony, nařízení či směrnice, ale i tak budou mít poslanci mnohem větší vliv na jednání komise na úkor národních vlád. Ubude tak jistě proslulých nařízení o tvaru okurek, které si v minulosti prolobovali právě národní skupiny, ubude kritiky „nedostatečně demokratických postupů“ na celoevropské úrovni. Na druhé straně z toho mrazí v zádech. Co přinese větší demokracie v situaci, kdy se volby do evropského permanentu tradičně netěší velkému zájmu a po hospodářské krizi sílí po celé Evropě (vyjma Německa) hlas nacionálně populisticky laděných stran? Podle průzkumů zveřejněných začátkem roku tyto nedospělé strany s heslem „Evropa nám málo naslouchá“, mohou získat až čtvrtinu hlasů. Mnozí z jejich vůdců se přitom paradoxně netají sympatiemi k silovému postupu současného Ruska.

Mario Monti ve svém rozhovoru otevřeně řekl ještě jednu věc: Evropské společenství je stejně jako mezilidské vztahy křehké. Architekti společné Evropy samozřejmě předpokládali, že to, co kontinent v jádru spojuje, je nejen společná tisíciletá historie, ale i živý křesťanský étos. Využijme květnových demokratických voleb k tomu, aby za nás jednali ti, kdo vědí nejen to, co očekáváme od Evropy my, ale také to, co Evropa očekává od nás, kdo v hloubi srdce hledají společné dobro a Boží království.

Josef Beránek