Komentář: Co vypovídá pronásledování křesťanů o dnešním světě?

"Křesťané jsou dnes nejvíc pronásledovanou skupinou ve světě, praví se ve výroční zpráva amerického ministerstva zahraničních věcí o stavu náboženské svobody ve světě, vydané koncem července. V asijských, afrických, ba i evropských zemích jsou křesťané šikanováni, diskriminováni a utlačováni, ale také vyháněni ze svých domovů, vězněni, mučeni a vražděni. Po statisících. A svět k tomu mlčí. Ano, ozývají se sice teologové, církevní představitelé, ba občas i politici, ale kde jsou davy? Kde jsou masové demonstrace? ptá se americký deník Washington Post. Podobnou otázku si klade i britský Independent a uvádí výpověď rabína Jonathana Sackse ve Sněmovně lordů, že pronásledování křesťanů na Středním východě je zločinem proti lidskosti, srovnatelným s někdejšími protižidovskými pogromy. "Jsem ohromen tím, že to nevyvolává žádné protesty," dodal rabín Sacks.

Co se týče samotné Velké Británie, deník Independent si to vysvětluje jednak lhostejností, jednak přímo nechutí velké části britské inteligence vůči křesťanství. A já dodávám, že v postkomunistických zemích jde o přetrvávající vliv komunistické protináboženské a proticírkevní propagandy.

Nicméně ve světě jsou pronásledováni nejen křesťané, ale i hinduisté, muslimové jiného zaměření než dominantní složka, jezidé neboli vyznavači starobylého kultu založeného na zoroastrismu.

Zvlášť dramatická je situace v takzvaném Islámském státu, vyhlášeném muslimskými extrémisty, jimž se dnes říká džihádisté, v části Sýrie a Iráku. Vraždění, loupení a vyhánení obyvatelstva jiných denominací je tam na denním pořádku, a tento extrémismus se šíří dál. Tito extrémisté verbují stále nové přívržence - podle německé tiskové agentury DPA jich letos v létě získali přes 6 tisíc. Jen v Sýrii je prý dnes těchto bojovníků na 50 tisíc. Většinu z nich žene do řad islamistických extrémistů chudoba a nedostatek životních vyhlídek, míní apoštolský nuncius v Sýrii Mario Zenari a dodává, že také Západ by měl bít na poplach. Mnoho džihádistů se totiž rekrutuje z řad Evropanů, přidávají se i mladí Kanaďané, většinou z touhy po "lepším světě" vytvořeném z utopií. A veřejnost jako by to nezajímalo.

Podobně lhostejně se chová i k posledním projevům rozpínavosti Kremlu. Zábor Krymu a pronikání na Ukrajinu dokonce ruská většina zřejmě schvaluje, zčásti ovšem z neznalosti pravého stavu věcí, neboť Putinovi se podařilo obnovit sovětskou tyranii lži, jak píše americký Washington Post, který podotýká, že zkreslování pravdy státem ovládanými ruskými médii ukazuje nutnost podporovat dosud existující svobodný tisk a rozhlasovou stanici Radio Svobodná Evropa/Radio Svoboda.

Odpověď mezinárodního společenství na ruskou rozpínavost byla až dosud váhavá a poměrně vlažná. I to je podle mého názoru způsobeno nedostatkem zájmu veřejnosti, která tak nevyvíjí na své vlády nátlak, aby něco podnikl, ba je spíše ještě brzdí.

A to i v zemích, které kremelskou okupaci zažily na vlastní kůži. Jen si vzpomeňme na téměř hysterickou kampaň proti radarovému "deštníku" u nás. Z Ruska nic nehrozí, ozývalo se tenkrát. Myslí si to dnes například baltské republiky, které mají velké ruské menšiny?

Mnozí lidé omlouvají svou lhostejnost a pohodlnost tím, že prý jsou takzvaně nad věcí. Jenže nesprávně chápané pojetí tohoto "bytí nad věcí" může znamenat zelenou teroristům a tyranům."

Olga Kopecká-Valeská