Kdo zvítězil v evropských volbách? Nezájem, jako vždy

Že je Evropská unie zmýlenou organizací, která svou přebujelou byrokracií a nesmyslnými předpisy komplikuje život občanů, stojí moc peněz a osobuje si právo o nás rozhodovat? S těmito tvrzeními, která lze zaslechnout nejen v restauraci před zavírací hodinou, to asi nebude tak horké, soudě podle toho, že nejspíš kolem 80 procent nositelů volebního práva zůstalo jednoduše doma a nevyužilo možnosti si s Evropskou unií a její jedinou volenou institucí, Evropským parlamentem vyřídit účty, v dobrém či zlém. Jistě, bylo teplé počasí, pak zase bouřka, kandidáti právě nepřekypovali snahou předvést něco víc než vylepit plakát s bezobsažným heslem nebo amatérský videoklip, jenže když si vybrat dokázal i exprezident Václav Klaus ...

Úsměvná je představa, kterou někteří nevoliči sdělují v internetových diskusích nebo na sociálních sítích - že totiž svou neúčastí vyjadřují své pohrdání vůči volené instituci a nesouhlas s její existencí. Už se přitom mohli několikrát přesvědčit, že ani Senát, ani krajská zastupitelstva ani jiné orgány vzešlé z nízké volební účasti nikdy nekonstatovaly vlastní přebytečnost a nerozpustily se. Neučiní to ani Evropský parlament a jediné, čeho nevoliči dosáhli, je znásobení síly voličského hlasu těch, kteří přišli. Oprávněně lze řadu evropských záležitostí považovat za sporné, až se však někdy bude EU vyčítat demokratický deficit v rozhodovacích procesech, bude nutné konstatovat, že nikdo z Bruselu opravdu, ale opravdu čtyři pětiny oprávněných voličů v České republice doma nezadržoval.

Filip Breindl